Ve skutečnosti Testudová v téhle trpké komedii opravdu září. Je plachá, dojemná, sršatá, hravá, vzdorná, zakřiknutá, dychtivá, drzá, oddaná, zvědavá, trhlá. Dokonce střídavě vypadá jako strašák do zelí, bezbarvá kancelářská myška i víla nadzemské krásy.
A hlavně je to komediantka, třídní šašek, sladký klaun v sukních, pod jehož kousky se otřásá v základech celý důstojně chladný japonský mrakodrap, kde její hrdinka pracuje.
O práci vlastně nejde, spíše o nekonečný sled nesmyslných úkolů proložených lepkavou nudou, z níž se dívka zkouší vymanit právě šaškováním. Vybojovala si návrat do země, kde se narodila - a na místě zjistila, že bude muset své iluze o Japonsku hodně opravit, ne-li rovnou utéci.
Jednak je tu stále cizinkou, přestože umí skvěle řeč - dokonce jí ve firmě poručí, aby japonštinu zapomněla. Jednak nemůže coby Evropanka výchovou i sebevědomím při nejlepší vůli přijmout tamní pracovní vztahy.
Strach a chvění | |
režie | Alain Corneau |
scénář | Alain Corneau Amélie Nothomb |
kamera | Yves Angelo |
hrají | Sylvie Testud Kaori Tsuji Taro Suwa Bison Katayama Yasunari Kondo |
hudba |
J. S. Bach |
původní název | Stupeur et tremblements |
délka | 102 minut |
žánr | Komedie |
Strach a chvění - premiéry | |
kina | 17. července 2003 |
Servisní článek k filmu najdete ZDE |
Kromě daru herečky má Strach a chvění, jinak komedie skromně televizní, ještě jednu vzácnou stránku. Nehlásá upocené smíření kultur. Ví, že usmířit se může jen člověk sám.
Fotografie ze soutěžního snímku Strach a chvění |
Fotografie ze soutěžního snímku Strach a chvění |