Zatímco ostatní produkce přehlídky se konají v nadzemních částech ojedinělé budovy z počátku století, performeři Griftheateru vás zavedou do pater spodních. Diváky vítá herečka zasypaná až po hlavu uhlím, jež čte pokyny pro topiče parních kotlů. Dál se v obrovských kolech parních strojů pohybují lidé, jinde v odpadní vodě plave jakýsi prapodivný lidský brouk. Postupujete a jste stále překvapováni, osvětlováni, fascinováni. Výtvarností prostoru i nenápadnými akcemi herců a hudebníků. Využívají zákoutí, vodní zátočiny, bizarně působící stroje a různá přídavná zařízení pro industriální hudbu i jako originální scénografii. Griftheater v Praze představuje jednu z dosud opomíjených forem současného divadla - tzv. site specific, neboli představení připravená v nedivadelních, "specifických" prostorech. Projekt nazvaný tvůrci 3W-W3 (Window-Water-Wind aneb Wokno-Woda-Wítr) sice nevyužil všech nabízejících se možností divadelního působení na diváka; soustředí se hlavně na oživování a ozvučování ojedinělého místa. Nicméně svou otevřeností a inspirativností pro umělce mnoha disciplín je dokladem neomezených a jedinečných možností tohoto typu divadla. Jen počet diváků je omezen několika desítkami a je třeba si místa včas rezervovat.
17. listopadu 1998
