"Andalusané neznají střed. Buď se vznášejí v oblacích, nebo mají obličej v prachu cesty. Nic mezi tím. A taková je i má postava," dodává.
V příběhu, který mimo jiné proslavila i filmová adaptace Carlose Saury, jde o vášnivou lásku. "Rádi bychom, aby mezi publikum doslova vtrhl vztah mimo tento svět. Tak je tomu ostatně i v příběhu. Každodennost je u Lorky konfrontovaná s něčím, co ji vyvrací z kořenů," říká režisér Zajíc.
Ten se prý v žertu pře s Alešem Procházkou o to, zda jde víc o lásku nebo o vášeň. Na jevišti však na žertování není prostor – Krvavá svatba je filozofickým tázáním a věčným střetem malého světa všednosti s velkým světem pohnutých osudů. "Lorca byl génius. Když mu věříte a opřete se o něj, ucítíte obrovskou sílu. Je to podobné jako s Čechovem," tvrdí Zajíc.
A dramaturgyně inscenace Věra Mašková k tomu dodává: "V Krvavé svatbě jde především o nedisciplinovanou a nepragmatickou lásku. Štvanice, která se na milence nakonec rozpoutá, není jen štvanicí na ně, ale na doktrínu všedního života."
