Inscenaci jedné z nejznámějších Havlových her připravuje umělecký šéf Divadla Na zábradlí David Czesany. Obsadil do ní například Jiřího Ornesta, Kristinu Maděričovou, Ondřeje Veselého, Igora Chmelu, Ivana Luptáka a Natálii Drabiščákovou.
Ze zkoušek inscenace Václava Havla Asanace v Divadle Na zábradlí (Tomáš Bambušek, Natálie Řehořová, Ladislav Hampl, Miloslav Mejzlík)
Asanaci napsal Václav Havel v roce 1987. Do jejího středu zasadil skupinu architektů, kteří připravují demolici středověkého malebného městečka v podhradí, kde má být vystavěno panelové sídliště pro dva tisíce obyvatel. Divadlo hru uvede s podtitulem Architekti, láska a nenávist. Stane se tak v rámci dramaturgického směřování sezony, která nese název Čí je to město?
"Jednotící téma představuje město jako místo spolužití různých skupin lidí, osudů a životních příběhů, město, které je někým řízené, ale z vůle lidí, kteří v něm žijí. Město, které je domovem s vizí," vysvětlil Czesany. Asanace se podle něj svým příběhem přímo nabízela.
Režisér David Czesany
"Vztahuje se ke 40 letům komunismu u nás, ale vyjadřuje i Havlovy názory na nakládání s krajinou a její zastavování věcmi, které nejsou pro lidi. V tom spatřuji aktuální téma," podotkl režisér. Na první čtenou zkoušku sice autor nepřijel, nicméně inscenátorům poskytl CD s touto hrou, kterou sám načetl, a těšil se na premiéru.
Divadlo Na zábradlí je Havlovou domácí scénou, v 60. letech tu byl jevištním technikem, asistentem režie a dramaturgem. V knize Dálkový výslech vzpomíná na dobu, kdy v rohu hlediště stála ohromná kamna na uhlí a na stěnách blikala první generace "kondelíků", jak říkali typickým lampičkám.
K letošním Havlovým pětasedmdesátinám mu tato scéna udělila místo čestného jevištního technika. I když je divadlem vskutku komorním, měl tu vlastní prezidentskou lóži. Byla upravena z bývalé osvětlovací kabiny a otevřena po listopadu 1989.
Ze zkoušek inscenace Václava Havla Asanace v Divadle Na zábradlí (Ivan Lupták, Igor Chmela)
Když se Václav Havel koncem roku 2008 zúčastnil oslav padesátin Divadla Na zábradlí, řekl: "Přišel jsem sem na pozvání Ivana Vyskočila rok po založení. Byl jsem zaměstnán i jako osvětlovač a tajemník, ale hlavně jsem psal hry pro tohle divadlo." Léta, která zde strávil, označil za možná nejkrásnější období svého života, kdy mohl být po boku režiséra Jana Grossmanna. Vytvářeli spolu profil této scény a byli prý mladí a drzí.
"Jako dramaturg i autor se Václav Havel podepsal na směřování činohry, na které se snažíme navazovat. Spolu s Grossmannem vytyčili místo této scény v pražské divadelní síti, tedy divadla, které chce postihnout skutečnost, ve které žijeme. Vytvářet apelativní divadlo, které se diváků dotkne a přiměje je uvažovat o některých věcech z jiného úhlu," komentovala to ředitelka této scény Doubravka Svobodová.
Václav Havel se podle ní začal ve "svém" divadle častěji objevovat koncem 80. let, čas si pro ně nalezl i v době, kdy byl prezidentem, stále je sledoval a měl na ně vliv i později. Když funkci opustil, vodil právě sem své hosty z celého světa.
Havlovu Asanaci uvedlo už začátkem roku 1990 pražské Realistické divadlo v režii Karla Kříže a vzápětí představilo ve Švýcarsku. Světová premiéra se uskutečnila 24. listopadu 1989 v Schauspielhaus-Kleineshaus v Curychu.
