Po smrti obou rodičů udržují sestry Jola a Bohumila svůj domov jako malé muzeum: sekretář, pohovka, stůl – vše zůstává už roky neměnné. Ač jim pomalu táhne na čtyřicet, nemají vlastní rodiny a jen se utápí ve vzpomínkách i nesplněných touhách. Zatuchlost naruší až třetí sestra Věra, která se po letech vrací, aby zjistila, jak sestry přežily životní přelom ohraničený ztrátou otce i matky.
„Je to monodrama s jednou postavou, kterou se nám povedlo rozdělit mezi tři herečky,“ vysvětluje základní myšlenku režisérka Kateřina Dušková. Ta si spolu s šéfdramaturgem scény Janem Vedralem hru na Lagronové vyžádala na základě rozhlasového textu Vstaň, prosím tě, kde se autorka vyrovnává s jiným důležitým osobním přelomem.
Napsala jej totiž v době, kdy se rozhodla vstoupit do řeholního řádu. Kus Nikdy je tak mezníkem mezi předchozí nihilistickou introspektivní tvorbou a současnými díly věnovanými víře a Bohu.
„Hra má silné autobiografické prvky. Ač by to nyní Lenka Lagronová možná popřela,“ uvažuje režisérka. „Stránku osobnosti, jež v autorce nakonec zvítězila, zastupuje role Věry (Andrea Elsnerová), která se uchýlila k víře,“ souhlasí herečka Antonie Talacková. Sama hraje sveřepou Bohumilu. „Žádné problémy si nepřipouští. Jede na plný plyn, vše vytěsňuje. A to může být zničující,“ popisuje svoji úlohu. Sestru Jolu, kterou tíží nenaplněné spisovatelské ambice, ztvárňuje Zuzana Vejvodová.
Premiéra je ve čtvrtek v komorní Studiové scéně. Půdní prostor, dříve zvaný Zkušebna, nyní hodlá Divadlo na Vinohradech využívat pro původní české a slovenské hry.
