Divadelníky láká ulice i řeka

Ulice nejsou zdaleka jen místo, kde si to rozdávají demonstranti s policií. Docela dobře se na nich dá také hrát divadlo. S ním ostatně můžete vyrazit klidně i na řeku. Mnohdy ovšem jde o zvláštnosti druhově obtížně zařaditelné a divadlem jen lehce dotýkané. Ale ať již jejich tvůrci inklinují více ke klauniádě nebo performancím, jedno mají společné. Sázejí na neobvyklé prostředí, což s sebou sice nese riziko nečekaných problémů, ale na druhou stranu pomáhá vytvářet fascinující atmosféru.
Divadelní loď bratří Formanů - beznadějně vyprodáno
K takovým produkcím patří i kvarteto projektů z programu Prahy 2000. Stoprocentně to vyšlo u Nachových plachet, které se hrají na palubě lodi brázdící vltavské vody. Premiérové vyplutí pohádkové feérie připravené protagonisty Divadla bratří Formanů a Cabaretu Theatre Dromesko přitom zavánělo sebevraždou. Inscenace se kvůli nasmlouvaným termínům představila v syrové, nehotové podobě. Krušný rozjezd už je ale zapomenut a Nachové plachty se po vychytání technických problémů a doladění plavby s představením staly po právu diváckým hitem letošního léta. Někdo si více vychutná křehce snové obrazy a další se nechá opájet jízdou, při níž jako by se zvolna vznášel noční Prahou.

Z Vltavy vystupuje socha ženy
S vodním živlem je svázána i skulptura Vltavy od Kurta Gebauera, jež se do konce září vynořuje u Slovanského ostrova. Efekt zjevení pětadvacetimetrové sochy však režisér produkce Jan V. Kratochvíl, jenž jinak působí v televizi, nevypointoval. Netušit, že se nad řekou vyklene jakási vodní brána, pokládal bych stříkající proud za cvičení hasičů střežících zlatou kapličku před požárem. Obří ženské tělo leží ve finále v tichu a ve tmě na hladině a připomíná leklou velrybu - veškerá magie okamžiku je tak rázem fuč.

Vltavským přízrakům chyběl nápad
Kratochvíl měl režisérskou supervizi i nad vlastivědně-hudebně-divadelní plavbou lodi Tomáš Baťa nazvanou Za vltavskými přízraky aneb Co odnesla voda, na které se podílela Pražská informační služba. Sama plavba provázená písničkami byla příjemnou letní záležitostí - zasvěcený výklad navíc pomáhal objevovat Prahu z neznámé perspektivy. Avšak většině výstupů pražských "přízraků", jež se odehrávaly na březích, chyběl - snad s výjimkou estébáků střežících z věže Mánesa Havlův dům - vtip a nápad. Pochopil jsem tak alespoň, proč má v kuloárech Kavčích hor Kratochvíl pověst nejsmutnějšího muže televizní zábavy.

Festival pouličního divadla konečně i v Praze
Fantazie zato nechyběla těm, kdo se pod vedením Ctibora Turby podíleli na Festivalu pouličního divadla; ať již šlo o zkušené divadelníky, nebo o studenty. Průvody masek, loutkáři, tanečnice, klauni a performeři oživili malostranské ulice, a tisíce lidí tak vytrhli z koloběhu všednodennosti. Škoda, že jen po dva víkendy. A není to jen škoda pro diváky. Takové akce jsou totiž šancí, jak může Praha 2000 vykročit z divadelních, koncertních a výstavních sálů a dát o sobě vědět široké veřejnosti.

Příprava lodi, na které Divadlo bratří Formanů uvede ojedinělý divadelní projekt Tajemství.

Příprava lodi, na které Divadlo bratří Formanů uvede ojedinělý divadelní projekt Tajemství.

Příprava lodi, na které Divadlo bratří Formanů uvede ojedinělý divadelní projekt Tajemství.

Lodě umísťují na Vltavě v Praze sochu ženy od Kurta Gebauera. Až do konce září bude hrát pětadvacetimetrový artefakt hlavní roli ve zvukové a světelné show. (13. srpna 2000)

Za zvukových a světelných efektů se pětadvacetimetrový artefakt ženy od sochaře Kurta Gebauera vynořuje z Vltavy a opět klesá do vody. Tato show se má opakovat každý večer až do konce září. (17. srpna 2000)

Zákoutí Malé Strany v Praze 1 ožila festivalem pouličního divadla.

Zákoutí Malé Strany v Praze 1 ožila festivalem pouličního divadla.

Zákoutí Malé Strany v Praze 1 ožila festivalem pouličního divadla.