Hned si to říká o srovnání: jak dopadl souboj mezi filmem a divadlem? Je lepší si příběh o bláhovém, leč prožitém snu pořídit na DVD, nebo si na něj zajít do divadla? Lze vůbec film s muzikálem srovnávat?
Muzikálu chybí střih
Těžko, ale přece: lépe dopadl film. Především proto, že u něho jednu věc Mirjam Landa využila lépe než v divadelní podobě: nebála se stříhat. Díky tomu drží příběh pohromadě, je čitelný, má tempo, hluchá místa jednoduše zmizela. Tedy věci, které Touhu čas od času trápí.
Pokud nadšenec Kvasky očekává, že se film scénu po scéně přelil do divadla, bude překvapený - Touha sestru nezapře, ale dvojčata to tedy rozhodně nejsou.
Už jen tím, že film a divadlo hovoří jinou technikou. A navíc, zatímco film se podřizoval osudům milenecké dvojice, v muzikálu se láska rozpouští do revuální podoby, která sice nabízí víc situačního humoru, avšak jen stěží drží tvar.
V Kvasce uprchne mladý vězeň Micky z vězení, aby se mohl zúčastnit muzikálového konkurzu a dostat se tak do blízkosti hvězdě Karin, jejíž tvář z časopisu ho za mřížemi držela nad vodou. Touha má podobný základ, měnily se věci okolo. Karin zůstala Karin, z Mickyho je Benedikt Berousek. Ubylo scén z vězení i nápoj z názvu filmu, přibyli kamarádi z cirkusové rodiny, řada písniček, mluvení i humoru.
Ve výsledku toho přibylo až moc. Škodí to hlavně příběhu, teď působí rozvlekle a neučesaně. Navíc tady je všechno před diváky jako na talíři, nelze se vylhat pěkným filmovým záběrem či oživujícím prostřihem.
Jiří Korn, to je trumf
Celkovému dojmu bohužel nepomáhá ani podoba scény, která je sice ozvláštněná stěnami s řadami kabaretních světel, jinak však kvůli nedostatku prostoru připomínající odkladiště nepotřebných rekvizit.
Trosky cirkusového zázemí či rozžaté sloupy světel jsou výtvarně zajímavé, ale celkový dojem nepořádku přetrvá. Férové je však přiznat, že zkrouhnuté jeviště posloužilo bohulibé novince - v Kalichu hraje živý orchestr. Bývá to elektřina muzikálu a platí to i zde.
Z Kvasky do Touhy doputovalo i několik herců. V roli neurotického režiséra je těžké si po filmu představit někoho jiného než Romana Pomajba. Je ještě více živelný a jeho poznámky k hercům zábavné.
Samozřejmě potěší účast Jiřího Korna, u nás nejlepší muzikálový herec snad neumí zklamat. Tady navíc zvládne náročnou choreografii i chůzi na skákajících minichůdách.
Skandál, skvělá písnička
Ale o Touze obecně platí, že zpívat umí. Když někdo v konkurzu předstírá, že zpívat neumí, není problém uvěřit, že to jen hraje. Pozor, u některých českých muzikálů je to bohužel naopak.
Dobrým tahem bylo svěřit hlavní roli Janu Křížovi. Mladík, který zpíval v semifinále třetí SuperStar, působí sebejistě, jeho okouzlení Karin je očividné, leč oheň lásky by z jeviště mohl prýštit o dost větší silou.
Lucie Vondráčková coby Karin předvedla menší jistotu než ve filmu, hlavně při sólovém Romantickém večeru ve dvou. Má však nejlepší herecký (neukřičený) projev a bezchybně tančí. Její zaváhání je možné přičíst nervózní premiéře, kterou trápily technické problémy.
Nevelká company dokáže zazpívat na špičkové úrovni - když se dostane ke slovu, vžene Touze krev do žil. Největší takovou injekcí je v druhé půlce píseň o Skandálu, jedna z těch, kterou Daniel Landa pro jeviště dopsal. Z novinek je jednoznačně nejlepší, ale zaujme i píseň, při které se Karin mění ve voskovou figurku. Ostatní dodělávky jsou průměrnými služebníky příběhu.
Přesto je Touha, a to díky základu z Kvasky, z hlediska domácí scény nadprůměrný muzikál. Ale jen nepatrně, protože předcházející díla Landových, tedy Krysař (první verze) a hlavně Tajemství, v sobě mají touhy o poznání víc.
MIRJAM A DANIEL LANDA - Touha
Divadlo Kalich, Praha. Režie Mirjam Landa, hudba Daniel Landa, hudební spolupráce Ondřej Soukup. Délka 145 min., premiéra 15. září.
Hodnocení: 60%
