České divadlo, stejně jako na předchozích dvou ročnících, pozvánku k účasti nedostalo. Dvě ze sedmnáctky inscenací však čeští diváci mohli vidět na festivalu v Plzni: litevskou němou grotesku Dlouhý život a polskou Gombrowiczovu Svatbu.
Polská silná divadelní kultura měla hojné zastoupení v šesti představeních a největší krajíc festivalového času si ukrojil mezinárodně proslulý režisér Krystian Lupa hned dvěma opusy: sedmihodinovou inscenací Neskončená hra pro herce a téměř pětihodinovým Zarathustrou podle Nietscheho.
První z jmenovaných kusů kombinuje Čechovova Racka se Španělskou hrou současné dramatičky Yasminy Rezy. Zdánlivě neslučitelné pojí právě téma hereckého, leckdy útrpného údělu a vztahu mezi hercem a postavou. V Rackovi je divadlo ještě stále chrámem umění a přes všechnu bídnost nepostrádá vznešenost. Španělská hra pak působí jako ironický komentář k Rackovi.
Domácím publikem vřele, mezinárodním již vlažněji, byla přijata inscenace Made in Poland, hraná v tramvajovém depu. Příběh o rebelovi ze sídliště, který si na čelo vytetuje nápis Fuck off, měl předehru přímo mezi paneláky, před nimiž hlavní hrdina demoloval automobily.
Nebýt houfu pořadatelů, mnohý z diváků by asi volal polici. Syrový začátek vzápětí vystřídal až krystalicky čistý příběh o dobru a zlu a hledání vlastního místa ve světě s koncem téměř limonádovým.
Velké úspěchy slavily na Dialogu zahraniční soubory, například maďarský Kretakör, který přivezl ostrou politickou satiru Černá země. Ač psána na maďarské poměry, všechny postkomunistické země se poznaly. Režisér Arpád Schlling si vyrovnal účty nejen s byrokracií či podvodnou volební komisí, ale také s Georgem Bushem.
Bushovská Amerika včetně oranžových vězeňských kombinéz figurovala rovněž v britské brilantní produkci Shakesperovy Vety za vetu. Za scénografickou efektní slupkou se ukrýval obecnější výklad o zneužívání moci. Trend reality show inspiroval litevského režiséra Alvise Hermanise, který použil útržky Gorkého hry Na dně, aby předvedl bytosti uzavřené v průhledného boxu a snímané kamerou.
Diváci se však místo pikantností ve sprše dočkali hořké výpovědi o úzkostech a samotě. Nejpatrnější rozdíl pak asi je, že "velký bratr" Hermanis má s panoptikem "ve vile" nesmírný soucit.
