Režie se ujal Martin Glaser. Původně byla v plánu inscenace Tristan a Izolda od Zdeňka Jecelína, ale kvůli onemocnění dvou herců, kteří v ní měli hrát hlavní role, musel činoherní soubor připravit hru jinou.
"O tomto titulu jsme věděli rok a půl, takže to není až zas takový krok do neznáma," poznamenal režisér Glaser.
Hru napsal Jan Vedral podle skutečného příběhu, který se udál na začátku 19. století v Německu. Jednačtyřicetiletý dramatik za ni v roce 2003 získal třetí cenu v soutěži Nadace Alfréda Radoka.
"Kašpar Hauser byl šlechtický syn, kterého unesli, když mu byli tři roky, a až do jeho šestnácti let ho věznili v temné kobce, v níž se nemohl ani postavit," naznačila osudy Dítěte Evropy dramaturgyně Olga Šubrtová.
"Práce je to náročná, ale zkoušení mě baví," uvedl představitel hlavní postavy Pavel Oubram, pro kterého je to první velká hlavní role.
Dítě Evropy se Kašparovi začalo říkat proto, že se stal jednou z prvních mediálních hvězd. V té době se začalo prosazovat první médium - tisk.
Příběh mladého Hausera byl objasněn až ve 20. století jen díky zpřístupnění archivu jednoho ze šlechtických rodů. Patří k nejslavnějším kriminalistickým případům německé historie.
"U nás jeho osudy nejsou tak známé, ale v německy mluvících zemích se o nich ví. Již několikrát byly zfilmovány," uvedl Glaser a dodal, že od Jana Vedrala dostal volnou ruku, takže společně s dramaturgyní vypustili některé pasáže.
Děj představení začíná v roce 1815, kdy se Kašpar Hauser objevil jako šestnáctiletý mladík v Norimberku. Líčí jeho další osudy, kdy se musí učit mluvit a žít mezi lidmi. Po jeho minulosti pátrá soudce Feuerbach, kterého ztvárnil Petr Šporcl. Kašpar Hauser - Dítě Evropy je šestou premiérou Jihočeského divadla v této sezoně.
