Meky vždycky byl, je a bude vždycky borec. Jeho nadšení pro Beatles a touha stále něco nového napsat a nahrát (a navíc na Abbey Road) je mi sympatická

Gott už má slavíků plnou Žbírku.

Pan Karel Gott byla velká ikona populární hudby, člověk vybavený úžasným belcantem, nebylo nutné jej milovat, ale uznání, že uměl jedinečně zpívat, je mimo diskusi.

Nicméně pokládat otázku nějakého přetahování se s ním považuji na konci roku 2017 za záležitost na pokraji hyenismu a tance na odkazu, když ne na hrobě, tedy za záležitost notně ostudnou.

Určitě nedosahuje takových skvělých kvalit jako zpěvák skupiny Ortel.

Zlatý slavík není anketa o kvalitě, ale o popularitě. S kvalitou na tom přehnaný patos Ortelu taky není zrovna nejlépe, ale na zombíka Mekyho by bez pravidelného připomínání Radiožurnálem všichni dávno zapomněli.

Mimochodem - kdyby mi někdo chtěl poradit, že ten Radiožurnál nemusím poslouchat, tak bohužel musím. Když jsem doma sám, poslouchám hudbu z počítače, když jsme dva, tak mám akorát občasné právo veta na jednotlivé písničky.

Meky je borec, mám rád jeho desky z let 1980-88.

Takže by se hodil spíš minulý čas - Meky byl borec. Já měl rád jen jednu desku. Tu, kde byla Atlantída, Biely kvet a hlavně Cesta zakázanou rýchlosťou. Když dnes z rádia zaslechnu skučení Kchétrin, ja ťa velmi ľúbim, tak okamžitě přelaďuju.

V běhu na 100 metrů?

To bys musel umět zpívat.

Nedovedu si představit, jakou může mít člověk radost nebo vůbec nějaký dobrý pocit z vítězství v takovéto pochybné soutěži.

Myslel jsem si, že je to anketa a ne soutěž