Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Diskuse k článku

RECENZE: Šedivé tváře pod rudými hesly. Wajda byl mistrem až do konce

V úvodní pasáži snímku Mžitky muž bez nohy a bez ruky vesele válí sudy po zeleném trávníku spolu se studenty, kteří mu naslouchají s takřka nábožnou oddaností.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

J90i38ř36í 11H95o32r15á68k 7945353937302

Vypadalo to, že Wajda ještě bude natáčet nějakou dobu - prý se už zajímal o námět k dalšímu filmu. Sám navíc vzpomínal, že byl celý život nemocný snad jenom jednou, a to pár dní. Naprostou většinu jeho tvorby tvoří filmy o Polsku, často o polské historii na pozadí dějin. V zachycení novodobé historie, v reflexi poválečného polského života, pak byla "jeho" tematika blízká naší historii.

Filmy jako Kanál (o varšavském povstání), Popel a démant (rozpor povinnosti a svědomí na pozadí trosek zničeného poválečného Polska, ačkoli ideologicky poněkud zabarvený postavou atentátníka - příslušníka prozápadní Armie Krajowej) nebo Nevinní čarodějové (komorní, křehký příběh potřeby citů a vztahů maskovaných světáctvím a cynismem) byl na začátku "polské filmové školy", kterou dále rozvíjel. Rozsáhlý filmový "román" Země zaslíbená (fascinující epopej o budování kapitalismu v Lodži 19. století) byl na jednu stranu přijat oficiální stranickou kritikou jako možný příslib do budoucna (ti zlí kapitalisté jsou tam opravdu monstrózně zlí). Jenže brzy potom Wajda natočil svého slavného Člověka z mramoru - deziluzivní odkrývání propagandy (tak jako Orson Welles demaskoval v Občanu Kaneovi jeden případ "amerického snu"), následovalo pokračování - Člověk ze železa, filmy jako Dirigent apod., kterými Wajda přispěl do polské kinematografie "morálního neklidu" (spojované zejména s Kieślowským a Zanussim). Válečné tematiky, zejména osudů Židů za války a polsko-židovských vztahů se týká Korczak nebo Velký týden. Po slabších 90. letech přišla Katyń (příběh katyňského masakru, exponovaného ale až v závěru filmu: Katyń je totiž vyprávěna z pohledu těch, co přežili těžkou dobu, aby hledali způsob existence v době poválečné) a samozřejmě Wałęsa. Powidoki (Mžitky) jen symbolicky uzavírají Wajdovu nejrozsáhlejší a nejznámější tematickou oblast.

Krom toho Wajda filmoval i víceméně "nepolitická" témata - zejména zpracovával předlohy J. Iwaszkiewicze, plné nostalgie, míjení, odcházení: (...)

0/0
29.3.2017 22:52

J50i90ř16í 31H88o95r90á64k 7635573757502

(...) Březový háj, Slečny z Vlčí nebo jeden z posledních filmů, Puškvorec. Tady nezapřel ani výtvarné vidění (byl i malířem) - smysl pro barvy, přírodu...

Wajda byl několikrát nominován na Oskara (Země zaslíbená, Slečny z Vlčí, Člověk ze železa, Katyń), ale získal jej až za celoživotní dílo (roku 2000).

Síla, úpornost, výraznost během celého rozsáhlého díla a ne jenom v mapování národní historie.. trochu nám takový Wajda chybí.

0/0
29.3.2017 22:59

K76a64r67e11l 10N66e20č26a35s 5273589930400

O takových filmech si nechejme v ČR pouze zdát.R^:-):-/

+2/0
29.3.2017 10:42







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.