V souvislosti s touto knihou jsem si také okamžitě vybavil pro mě vynikající album "The Ghosts of Pripyat" Steva Rotheryho (Marillion). Jinak souhlasím s názorem, že to bude hodně náročné a také smutné čtení

... vybavilo...

Přitom Stalin an Ukrajině má daleko vyšší účet.

Mimochodem, návratu lidí do oblasti brání především ekoaktivisti, pod heslem "Aby lidi nezamořili svou přítomností krásnou přírodu, která tam je".

Po přečtení nadpisu jsem si chvíli myslel, že Mirce praskla žilka v mozku.

Jaké Mirce?

Uf, už jen z toho článku a výňatků z knihy mrazí. Bude to hodně náročné čtení.

Pěkně napsané, jen jedna drobnost: Starý sarkofág lze jen s velmi velkou dávkou obrazotvornosti nazvat kopulí.

„Umíme žít v hrůze, to je naše životní prostředí. V tom se našemu národu nevyrovná nikdo,“ ... Kolik pravdy, hrůz a utrpení lze vtěsnat do jednoduchého, prostého sdělení. Tolikrát jsem o Černobylu četl a stejně mě z toho znovu a znovu mrazí. Život člověka jako bezcenná položka v tabulkách.

Ano, Ukrajina poslednich (minimalne?) sto let fakt neni misto k radostnemu ziti.

A plati to i v soucasnosti, bohuzel.

Nejhorší na tom je, že se ta elektrárna do poslední chvíle bránila, ale lidská blbost byla velmi vynalézavá a dokázala obejít bezpečnostní opatření a pokus dotáhnout do konce.

Tak jednoduché to nebylo. Citace z Wikipedie: Katastrofa je přisuzována špatné konstrukci reaktoru, jeho kontra-intuitivním vlastnostem, nedodržení podmínek, na které byl plánovaný pokus připraven, a obecného nedostatku bezpečnostní kultury. Stejně jako v Three Mile Island byl druhotným faktorem přispívajícím k havárii fakt, že elektrárenští operátoři nebyli dostatečně vyškoleni a obeznámeni s mnoha charakteristikami reaktoru