Tolkiena jsem zkusila ve 20 a nedalo se to. Filmy jsem zkusila rovněž a dalo se to snad ještě míň. Mám ho na stejné úrovni jako tu povinnou četbu.

Z Babičky udělaly významné literární dílo až školní osnovy. Jako povinná četbě akorát děti naočkuje proti čtení knih.

Děti z Bullerbynu, Hobit, Záhada hlavolamu, Dobrodružství Toma Sawyera - to jsou klasiky, na kterých jsem vyrostl.

I když mám Martina rád, jeho styl je zbytečně ukecaný a rozvláčný. To mi už přijde lepší méně známý, ale o to lepší Patrick Rothfuss a jeho Kronika Královraha, nebo Letopisy Vukogvazdské družiny z českých luhů a hájů.

Když vidím ten seznam na konci...

viděli jste někdy Deník malého poseroutky? to už tam rovnou mohl být nějaký Marvel komiks...

já na základní škole četl nadšeně Tolkiena, Sapkowskeho, Kinga.. Rozhodně to chce změnu protože pro mladší je většina četby nečitelná a od dalšich knížek spíš odradí...

... už termín "povinná četba" něčím zavání..., je docela jedno co čtou, hlavně ať probůh čtou i něco jiného než SMSky a statusy na FB...

Ono je jedno, co děti budou číst. Hlavní je, aby četly. A ať začnou Harrym Potterem, Vinetouem nebo Babičkou, důležité je, aby pokračovaly dalšími a dalšími knížkami. Každý dává přednost jiným příběhům. Někdo čte fantasy, jiný literaturu faktu. Ale všichni ČTOU.

Když to bude povinné, budou to nenávidět. Na druhou stranu nikdy jsem žádnou knihu nepřečetl rychleji než sedmý díl HP

Já jsem Píseň ledu a ohně přečetla za 2 měsíce všech 5 dílů. F.L. Věka bych nepřečetl ani za rok. Dnes už se nedají číst ani Starý pověsti český. Pamatuju, jak to měla číst dcera a přišla s dotazem co znamená, že Kněžna Libuše byla v návi. V návi??? Nevěděla jsem sama co jí odpovědět, asi mrtvá, ale jistá jsem si nebyla.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nav

Hlavně, aby děti četly. Pokud někoho zaujme nějaká módní sága typu Pottera, tak co. Určitě je spousta hodnotnější literatury (i v žánru pohádkového fantazírování), ale opravdu nejdůležitější je, aby se dítě naučilo číst.

Kdo přelouská mnohadílnou bichlózní ságu, tak asi už nabere slušné čtenářské tempo a Babičku pak dá bez problémů jako jednohubku mezi obědem a svačinou. Ona je ve skutečnosti překvapivě kraťoučká, tedy z hlediska rutinního čtenáře.

Já jsem někdy v třetí třídě jel Verneovky a Májovky :-) a prostě jsem se naučil číst tak rychle a tolik, že deset povinných knížek ročně už nebylo problém. Největší potíž byla dokopat se k tomu je sehnat.

Já jsem odkojen Robinsonem převyprávěným Petiškou. Asi 50x jsem ho četl, ale až od ztroskotání. Kapitoly před tím mi přišly táhlé, nudné a mentorující. Ale po padesáté první jsem dal i je.