Jiří Suchý - dosud dostatečně nedoceněný básník a strážce pokladnice češtiny. Klaním se...

Poetika pana Suchého nemá v české kultuře chytrého lehčího žánru obdobu.Snad pouze Osvobozené divadlo.Vyrostlo to z ryze českého poetismu a lásky k jazzu.

„Hej,slečno opálená,dejte mi znamení a padnu na kolena, na tvrdý kamení.Tak dlouho budu klečet,až ve Vás vykvete láska o jaký nečet ani sám Goethe“

Dnes úcta, dříve Vaše tvorba nadšení. Ale dnes dnes už mě Vaše současná tvorba neoslovuje.

U lednice dítě stálo,z plna hrdla zpívalo.

Na tranzistor k tomu hrálo,do rytmu se kývalo.

Hudba kvičí nervy ničí,nepeče se pečeně.

Cosi syčí na vařiči,matka křičí zděšeně.

Mléko prchá! Běda běda!Nateklo mi do boty.

Táta bude bez oběda,pro tebe ty zlobo ty.

Zanech řvaní moje zlato,hrej si-tu máš kohouta!

Jedva matka dořekla to,bouch bác! Letí do kouta.

Podlily se krví oči,povalené matičce.

Pozvedne se povyskočía pak řekne kratičce. Pojď si proň ty Polednice,pojď vem si toho tuláka.Stojí stojí u lednice,nepracuje huláká.

Táhnu to léta s ním - jako nadšený posluchač..

Pan Suchý je velikán. Jsem velice rád , že ho znám osobně.

Jo, e. ry Ku, taky věrný spartan. V roce 1967 vytvořil pohlednici s vlastní malbou a básničkou:

My jsme holky plný žáru

Máme žár a máme páru

Líbáme horoucně na rty

Všechny kamarády Sparty!