Nejel byste někdo na koncert Jeffa do Curychu nebo Birminghamu? Chystám se a jsem připravená to podniknout i sama, ale s parťákem to bude větší zábava. Seznam koncertů zde: https://jefflynneselo.com/events/

Když tak pište na hana.langrova@denik.cz. Díky.

Pro někoho bída a pro někoho melodická muzika na odreagování a zlepšení nálady.

Řeknu vám, že mám z toho období stovky a stovky kapel na LP a CD a sleduji, že

si poslední dobou spíš pustím něco lehčího jako kulisu, než abych si sednul a vnímal nějakou jazzovou onanii. Hudba je pro lidi a když si pustíte video s Hyde parku se skupinou ELO, kde se šedesát tisíc lidí skvěle baví a užívají si to, můžete si klidně psát něco o bídě a že vy máte lepší vkus. Tímhle obdobím jsem si taky prošel, takže

vás tak trochu chápu ale psát o kapele, od které si pustíte pár osmdesátkových hitů

na Youtube, byste asi měl kriticky psát, až po naposlouchání několika klasických alb.

Ani u mě by se nikdy nevešli do top ten, přestože se léty a podle nálad tohle pořadí mění ale rozhodně to není špatná hudba a miliony nadšených fanoušků je to, o čem

populární hudba je. Co by jen za zlomek toho dali stovky vynikajících muzikantů, kteří hrají v klubech pro dvacet lidí. Byli sví a našli si své publikum a o tom to vlastně celé je...

Pěkně napsáno. Navíc sám Lennon řekl, že kdyby Beatles pokračovali, zněli by právě jako ELO. Ale pan Soukup má vlastní hudební osu, tak mu ji přejme. Je to jeho volba, ne? Až objeví desky jako A New World Record nebo Eldorado, možná se zastaví a procitne

Až teď jsem si ujasnil, jak vlastně zní ti legendární ELO. Vždy jsem se bál si něco od nich pustit. Stačilo mi číst, do jaké scény patří a pro jaké fajnšmekry to jsou modly. Poslechl jsem si tedy jejich největší hity, zjistil jsem, že je vlastně dobře znám, a utvrdil jsem se. Opatrný popíček, který rychle zastaral. Tohle se hrávalo i na poutích. Možná, že jejich méně hitové skladby jsou o něco odvážnější, ale nebude to o moc – možná v nich budou ty zmiňované originální smyčce.

Sbírám a poslouchám hudbu převážně britských a amerických kapel desítky let.

Převážně šedesátá a sedmdesátá léta. A jsem rád a nestydím se za to, že mám až tak široký záběr, že si pustím i ELO. Někdy je prostě nálada na Zappu, nebo

King Crimson, jindy třeba na Led Zeppelin, Rush a někdy prostě na ELO nebo Bee Gees. Názory těch, co si myslí, že jen oni poslouchají tu správnou muziku jsou jenom k pousmání. At' si každý vybere a poslouchá to, co má rád a na co má zrovna náladu.

Ten pán o ELO moc neví. Je to na úrovni dnešní novinařiny.

Už od Time jsou to spíše syntezátory než smyčce. Nálada a celkový sound zůstává. V zahraničí většinou velmi pozitivní recenze.

Album je pro mne nádhernou připomínkou časů, které již nevrátí .

Kdyby se nové album podobalo starým deskám, tak zas kritik napíše, že Jeff Lynne vykrádá sám sebe. Člověk si nevybere.

"Není to špatná deska, jen to nejsou Electric Light Orchestra"

Co to je za titulek? Ono je snad stěžejní, kdo to je nebo není? Když může firma být zastoupená jedním člověkem, proč to samé nemůže být i u skupiny, byť jich na počátku bylo více?

ELO sleduju už od střední školy, tedy nějakých 15 let po jejich rozpadu a nikdy jsem neslyšel nic tak fantastického, dali dohromady všechno, co mám rád. Mám od nich i b-side verze a vůbec vše, co kdy natočili. Vnímal jsem, že se hudba i styl napříč jejich diskografií hodně mění, tedy od 10538 Overture přes Living Thing až po Calling America, což je od počátku diametrální rozdíl, téměř jako kdyby šlo o jinou skupinu. Jak jsem u Lynna zvyklý, i to nové album bude zcela jiné. Není přece podmínkou, aby se ty písně podobaly samy navzájem z minulosti. Jeff Lynne hraje, jak nejlíp umí a jeho styl se mi líbí. O tom, jestli to je nebo není ještě ELO, se spekulovalo už u alba ZOOM. Ale ani na něm není jediná píseň, která by se mi nelíbila.

Takže nevím, o jakých 65 % je tady řeč. Hudba je individuální a velmi subjektivní záležitost, kde je mi hodnocení nějakého pisálka a kohokoliv jiného opravdu ukradené. Za mě mají ELO pokaždé 100 %, až na skladu Battle of Marston moor, ta je taková divná. Jinak mně je třeba odporný Shane MacGowan, Tom Petty, Kryštof, Ortel, Daniel Landa a Chinaski.

Sice je to váš subjektivní názor, ale za toho Pettyho vám dávám mínus.

No to je zase recenze. Jak přes kopírák, co už bylo napsáno jinde. Strojově nudné bicí? Vy jste od Lynna asi hodně neslyšel, že? Pokud na ně hraje, má pořád stejný styl. Není to žádný bubeník, ale dává těm písním lehce uchopitelný rukopis. Zkuste poslechnout, jak bubnuje třeba McCartney na albu Flaming Pie. Tihle mužové mají svůj rozpoznatelný styl a o to je to rozkošnější. Od nich se nečekají žádné bubenické rošády ala Keith Moon nebo John Bonham.

A ještě byste mohl uvést, že deska Long Wave není jeho autorská, jsou to coververze jeho oblíbených songů a že stylu ELO se nejvíc blíží píseň One Step At A Time.

Jediné, s čím se dá souhlasit, že je to jeho další sólová deska. S ELO to má společné jen grafiku a do celkové nálady tomu chybí ještě jejich smyčce. Ale je to Jeff Lynne a že je to borec a hudební génius? Tak o tom žádná.

Safra. Jestli je Bryan Adams retro, tak co potom takový Bach?

Bryan Adams byl retro už v době, kdy měl aktuální hity. Takový neurážející mainstream jedním uchem dovnitř a druhým ven. Sám by si to člověk nepustil, ale když už to  někde hraje,takto ani moc neleze na nervy.