Je mi to velmi lito, ale nemohu s clankem (panem Martincem) zcela souhlasit. Pokud jde o to prosazeni se v zahranici, tak tam bych veril, ze Londyn je opravdu vysoka meta a pred panem Martincem klobouk dolu, ze ji svou pili dosahl. Nicmene pokud jde o jeho vystavu (jejiz cesky preklad by byl ,,Dusevni vlastnistvi,,) tak musim konstatovat, ze duse autora prilis pritomna neni nebot veci vystavene jsou velmi formalni a jako obrazy nepusobi vubec kontrastnim dojmem vuci fotografii ba naopak. Umelec sice studoval u prof. Berana, ale jeho obrazovost a smysl pro mallirskou fakturu si bohuzel neosvojil. Obrazy na vystave jsou studene a nepusobi nijak zive - jsou to vyrobky, ktere s malbou maji spolecne jen to, ze se na platne vyskytla barva, ale tot vse. Airbrush hojne vyuzivava panem Martincem zcela dezinfikovala plochu obrazu a sablony pres niz je strikana pocit vyrobni linky jeste vice podporily. V barve autor selhal zcela a je to znat pri srovnani s monochromnimi platny, ktera jeste tu a tam maji tendenci dojmout. Myslim, ze by autorovi prospelo vice drzet v ruce stetec nez pistoli airbrushe a take by neuskodilo se lepe tematicky vyhranit. Celkove totiz mam pocit, ze na mne z jeho platen hovori sablonovity konzum, podobne jako je to treba nyni videt i na vystave pana Pasty onera v sini Manes. Ten podobne jako pan Martinec pouziva sabony, ale jeste k tomu pripojuje POP artove poselstvi, ktere v cukrarenske barevnosti, publiku nekonfliktne serviruje. Pokud jde o hyprerrealistickou malbu, tak v ni dle meho mnohem vice dominuji (ac nejsou tak slavni) autori jako Tomas Kubik, Jan Mikulka, Michal Ozibko, Zdenek Trs nebo Jan Uldrych.
