Ale no tak, paní Spáčilová. Tato vaše analýza (a zároveň oficiální komentář vaší redakce k turné Alexandrovců) je sice zdánlivě apolitická a neutrální, ve skutečnosti však je ostrou a promyšlenou agitkou proti této kulturní akci. Na to, že jste literární kritičkou, je navíc váš text natolik naivní a povrchní, že se vašemu podpisu pod ním lze jen divit. Vy nevíte, že světové orchestry a soubory si nechávají za vystoupení platit? Hrají snad čeští Filharmonici na komerčním turné po Japonsku bezplatně? Víte vůbec, jaký je rozdíl mezi koncertem a estrádou? Všimla jste si, že těleso má sólisty, které by s radostí angažovala každá světová scéna? Máte ponětí, co je to choreografie, tempo, gradace, finále, hudba, kostýmy - to vám jako kritičce nic neříká? Jistě, koncert jste neviděla a při vaší zapšklosti nejspíš neuvidíte, ale pak o něm nepiště. Doba Kopeckých, Štollů a Kojzarů rozhodujících od stolu a z moci úřední co je a není umění, je, paní Spáčilová, pokud jste si nevšimla, naštěstí pryč.
Takže čtenáře vašeho komentáře varuji:
Už je to tu tase. Už nám zase nařizují, koho máme či nemáme mít rádi, Čemu se máme vyhýbat. Poučují, kam a na jaké koncerty máme chodit a nechodit, čemu věřit a co je a není kumšt.
Chceme-li dát najevo, že o to nestojíme, pak úplně stačí si ten postŠtollův deník paní Spáčilové MFDnes nekoupit.
.
-----
---------
-----
----
