Oprava: série o Madison Castelli není o modelce, ale o novinářce a má tyto díly:

1. L. A. Connections - 4 poddíly:

Power (1998), Obsession (1998), Murder (1998) a Revenge (1998)

2. Lethal Seduction (2000)

3. Deadly Embrace (2002)

Série Santangelo má správně víc dílů než mnou uváděných 6 :

1. díl Chances (1981) né 1984

2. Lucky (1985) né 1986

3. Lady Boss (1990)

4. Vendetta: Lucky's Revenge (1996)

5. Dangerous Kiss (1999) 6. Drop Dead Beautiful (2007) ještě dopsala další: 7. Goddess of Vengeance (2011) 8. Confessions of a Wild Child (2013) 9. sérii uzavřela v The Santangelos (2015) Kuchařka Lucky Santangelo Cookbook (2014) do této série nepatří, není to román!

V. nejlepším lze tuto bulvární  spisovatelku zařadit mezi Simmely,Browny a Obermajerové,potažmo Pichlerovou/té se blíží nejvíce/.Literární rabisch.

Na 2. straně i Tarantinův grindhouse Auto-zabiják je béčko jak vyšité, ale natočte mi někdo tu automobilovou honičku s kaskadéry bez počítačových efektů lépe jak on. Myslím, že Haneke to prostě nesvede ani s dvojnásobným rozpočtem. Tečka.  Holt, prostě mám stejnou slabost třebas i na tzv.  "brakovější" (comix, šestáky, giallo) literaturu než na pouhé Umění, doufám že tu nejsem sám... (stejně tak to mívali i Belmondo s Delonem -proto i oni odklonili od artové  Nové vlny i k zábavnějším rolím svůdníků, komisařů v kriminálkách  a všelijakým dobrodruhům, což jim bylo tehdy neprávem kritiky, jak ukázal čas, též vytýkáno). At´ si kdo chce co chce říká...

1) Mainstream - nemainstream, Pop-kultura - nepop-kultura. Každá spisovatelka (románů), která prodá půl miliardy(!) svých knížek by si jistě zasloužila důkladnější rozbor a rekapitulaci toho významného z tvorby autora na iDnesu, tak jak tomu bývalo v Mf DNES před cca takovými 15 lety (v novinové obdobě tohoto webového iDNESu)... (Ale je jasné, že od autora článku a recenzenta, který napíše knicha namísto kniha, chceme asi moc stačí mu asi vyvolat jen diskuzi. A Jackie, která chtěla být novinářkou, se musí obracet v hrobě. Také myslím, že když někdo prodá ve své době v jakémkoliv druhu umění něčeho svého více než Beatles a Rolling Stones dohromady, tak si to stoprocentně zaslouží-zhodnotit svou celoživotní tvorbu! Kdo to má, pánové umělci?! Viewegh, který je tu pečenej, vařenej?! Nebo 100 hoven?!

2) Není Červená knihovna jako Červená knihovna. Některá bývala ve své době (a době např. i takové Emanuelle) zakázána. Srovnávat byt´ jen v tomto žánru (škvárovém?) Collinsovou s naší Monhyovou nebo Nesvatbovou je uhozené, kulhající a nefér k umu Jackie Collinsové! Nebe a dudy! A její 600 stránkové (700 stránkové) romány opravdu nepřečtete během jednoho letu nebo někde v čekárně. To její rozvětvené příběhy plné propletenců vztahů nedovolují!

3) Až některý filmař zvládne kloudně natočit tu její mafiánskou ságu (min. 6 dílů), bavme se prosím teprve o něčem jako vyšší umění, vyšší literatura apod... Zatím to nikdo z nich  nezvládl, vylámal si zuby... a Scorcese nebo Peter Jackson s nějakou minisérií do toho zatím jak se zdá, nejdou. Asi to téma mafiánské drama bude sakra náročné. (I když i sama Collinsová si to předělala v poplatné době do scénáře, ehm). Já jsem se například přistihl u jejich knih, že se mi vlastně nejvíc líbilo to nevyřčené (myšlenkové pochody postav), aneb co se jim honilo v hlavě a né ty konečné dialogy všech postav, které musely být v rámci statutu třeba i překvapivě korekní. To v t

To v těch jejích adaptacích vždy chybělo! také to, že v nejlepším střih nebo zatmívačka, přitom v knize se to teprve rozjíždělo... inu korektní Hollywood!

4) Nemám rád dělení umění na tzv. vysoké a nízké, nebot´ by to předpokládalo, že každý tzv. ten jediný správný umělec s vyšším posláním by musel při pomyslném testu z lehkého žánru s prstem v nose obstát, ale to se pravidelně neděje! Vemte si, když se takový Shakespeare rejža-umělec  jako byl Henri - George Clouzot v 60. letech pustil do nízké populární komedie, jak si vylámal zuby na tak nízkém žánru. Proč to nedal v suchým triku a s prstem v ruce?! Zeptám se Gabina nebo de Funese (protože ti pitomci producenti netušili, že on nemá absolutně žádný smysl pro humor!). Obdobně někteří Páni spisovatelé. možná mají tzv. velké téma, ale jak říká Capote, pokud jim chybí stylistika (ten styl psaní, filmování) a není jim vlastní, jde jen pak o upachtěnou manýru. "Slyšíte, jak klopotně skládají slova do vět (jak Salieri na rozdíl od Mozarta), jste si toho při čtení neustále vědomi, že úplně ztrácíte kontakt s příběhem. Nedokážete přestat sledovat, jak se jim věty kroutí, uvědomujete nepřirozenost rytmu" -to podle něho jejich text zabíjí (např. u takového Johna Updike) - uvádí mistt pera Capote. Na co jim pak je to tzv, správné téma, když ho nedočtete do konce?! A u Jackie Collinsové se vám tohle zaručeně nestane. Tam ten talent na psaní od Pánaboha prostě cítíte, vnímáte! V tom má pravdu... ne jen vznosné (vysoké) téma, ale i stylistika! Aneb, když někdo udělí Nobelovku Pearl Buckové nebo navrhuje Oatesovou, měl by se podle něho nechat jít prý vyšetřit na psychiatrickou kliniku! Říkal on (génius pera  s IQ 215!!) nekompromisně všem literárním teoretikům ve svých břitkých TV debatách  na často uznávané, ale podle něho hodně přeceňované nebo nemastné, neslané nebo netalentované spisovatele! (Na druhé straně uznával po svém- Greena a jeho Brightonská skála, Nabokova, Blixenovou atd., někdy tiše záviděl(Mailerovu Katovu píseň)

Jejích KNICH??

Panebože...

Clanek o smrti sestry joan Collins(pro mne je Collins a basta)a polvina tech par prispevku(kdyz to porovnam s 2000 na  tem na jeden clanek z tema utecenci,a

polovina je na slkonovani cizich zenskych prijmeni.BRAVO.

I kdyz uz neverim,ze tu nekdo jeste bude psat.Tak kdyby.nezapomente psat o mych chybach v clanku.

Smrt je smutná.

Z hlediska kritérií na literaturu byla J.Collinsová autorkou popkulturní,komerčně úspěšná.

O skutečnou literaturu  avšak nejde .Na tu má Amerika zhusta opravdových autorů/od Steinbecka,Styrona,Rotha až po Cormacka  mc. Carthyho,Williamse,Lamba etc.etc.U nás podobnou roli má Nesvadbová a třeba zesnulá Monyová.

Na druhé straně takový mistr slova jako Truman Capote nepovažoval ani za žádnou skutečnou  literaturu ani tolik velebenou a přeceňovanou beatnickou prózu a takové  Kerouacovo Na cestě považoval jen za kus popsaného papíru (v Rozhovorech s Capotem od Lawrence Grobela)... "To není psaní. to je popisování papíru." A co si pan capote myslel o Phillipu Rothovi? "Phillip Roth? uf, ještě horší. Nudný autor. Je docela zábavný, ale jen když přijde na návštěvu. Nechme toho, pane redaktore".

Když jsme u spisovatelek  2. poloviny minulého století... nějaká jiná parádní světová americká spisovatelka-umělkyně  by tedy jako nebyla?!

Takova to literatura je stejne nebezpecna jako alkohol a zapalky.

Ano, souhlas!  Je tak žhavá, tak HOT, takže ji doporučuji číst jen v azbestovém nehořlavém obleku!

1) Jackie Collins. S Rowlingovou byla nejprodávanější a nejlépe placenou spisovatelkou na světě. Neuměla psát na stroji, proto všechny své romány (bestsellery) napsala tužkou do sešitu. psávala vždy od 9 ráno do 5 odpoledne bez pauzy a bez oběda.  Psát ji bavilo již od dob, kdy na škole psala za peníze spolužákům neslušné rýmovačky - to jediné ji prý na škole šlo. V 15 vyhozena ze školy. Psala jen o tom, co zažila, vše byla pravda. "Rauchy moralist" + "Hollywoodský Marcel Proust". Nekorunovaná královna glamour fikce. Její knihy jsou těžce zfilmovatelné. Její knihy totiž nikdy nenudí. Mají spád děje, překotnou dynamiku, několik rovin a myšlenkových pochodů, né jen dialogy postav, všudypřítomné napětí, svody, senzace a neskrývanou otevřenou erotiku. Každá  její knižní postava dostane nakonec jen to, co si zaslouží. Oslavuje a vyzdvihuje především silné a nezávislé ženy v mužském světě (ale nikdy ne feministky). Její knihy by se měly číst nejspíš pod studenou sprchou a když se do nich začtete, těžko se dají odložit, nebot´ chcete vždy vědět, jak to bude a vyvine se příběh dál (i když to tušíte). Dar psaní nesmírné čtivosti a lehkou rukou, zkrátka pro ni to byla brnkačka, žádná lopotná a upocená makačka a praní se s těmi  správnými slovíčky nebo obraty.

2) Upozornil bych na sérii mafiánských knih o Lucky Santangelové, kterou ji musí závidět i takový Mario Puzo. Je to takový "Kmotr jde do postele" a hrdinové s postupující dobou stárnou. 1. kniha se ale odehrává před jejím narozením a vypráví vesměs i o jejím gangsterské otci v 30. létech. V 6. knize zažívá problémy se svojí pubertální 16 letou dcerou, což je její verze v mladším vydání, jaká bývala v jejím věku ona sama: 1.díl Chances(1984), 2. díl. Lucky(1986), 3. díl Lady Boss, 4. díl Vendetta: Lucky´s Revenge, 5. díl Dangerous Kiss, 6. díl Drop Dead Beautiful (2007).

3) Takže nepsala jen o Hollywoodu a životě slavných a bohatých... Tou se zabývá jen ta Hollywood Series jako: Hollywood Divorced, Hollywood Kids, Hollywood Husband, Hollywood Wi

Hollywood Wives, Hollywood Wives: The Next Generation atd.

4) Pak měla ještě sérii myslím o modelce, tzv Madison Castelli Series a knihy jako: Deadla Embrace, Lethan Seduction, L. A. Connections atd.

5) Naposled jsem její jméno zaznamenal s tehdy připravovanou její novou knihou s názvem něco jako Poor Little Bitch Girl - o 3 silných, sexy a úspěšných ženách. A pak Married Lovers. Čest její památce. Její velkolepé (božsky nadané, resp. d´ábelsky nadané) psaní a romány, na rozdíl od takového našeho populárního a trochu upoceného nicotného Viewegha,  budou moderní, populární a čtivé i za takových 10, 20, 30 let! Kdepak, že psala "jen" pouhou Červenou knihovnu. Většinou ano, ale když už tak je nutno zvolat:  "Ale jakou! A jak napsanou!" R.I.P.

njn v tomhle veku, uz ji asi nemel kdo prsa prohmatavat

Cynické, nechutné a hloupé.

To je smutné, její knížky mám v knihovně a jsou čtivé.

Pouze úhel pohledu a vkusu.