Jako rocker (vyznávající hard-rock, alternativní rock a grunge než brit-pop) to jejich nové album THE MAGIC WHIP vidím a slyším subjektivně takto:

1) LONESOME STREET =1. song je moc sázka na jistotu, kam se ale poděl  jaggerovsko-gallagherovský drzý floutek z toho songu?! Takhle je to typická brit-popová ukňouraná odrhovačka pro teenagery, obzvlášt´ pro holky. Jako fanda takového Slashe nebo Sambory či Kurta tam žádný ikonický riff vážně neslyším a ba naopak, čím víc ji poslouchám, tak ji nesnáším. Plusem v songu je jen ta harmonika a ženské atmosférické vokály potom zlomu v songu. 1. song tedy nemusím!

2) NEW WORLD TOWERS =tenhle song se mi líbí, hlavně opět ta harmonika, posmutnělá, klidná píseń´. Trochu má nádech Tarantinovské atmosféry a alba Norah Jones- Little Broken Heart

3) GO OUT =asi největší potenciální hit. Plusem je skřípavá a zkreslená lo-fi brumlavá kytara á la alternativních The Kills, které tu kopírují, ale ty já hodně můžu! (Jen si nesmíte moc představovat, jak by to zazpívala/přezpívala místo toho Albarna taková naléhavá Alisson nebo Anna Calvi, Karen O. nebo naživo takový Thom York... Ale Albarn se tu snaží.) Ale i tak 

4) ICE CREAM MAN = půměrná až podprůměrná slabá brit-popina. Už druhá na albu... Rockera nechytne (za srdce, za kule, za duši).

5) THOUGHT I WAS A SPACEMAN =hudebně relax, poklidná s basou a pulsující elektronikou. (Takovýto song jsem mimochodem postrádal u letošního Kollera-co do kvality). V jednoduchosti je skrytá síla! Jako mínus vidím jen barvu hlasu. Jak by asi zněla předělávka od Bowieho, Cavea (popř. Gahana a Lanegana) v produkci Mobyho?!