No, s kámošem, ještě v Košicích kde jsem vyrůstal, jsme si říkali jdeme na jedno, dvě, slovy dvanáct. I když jsem tolik na posezení nikdy nedal, bylo to mnohem blíž té dvanáctce než dvěma.

No jo, kdo z nás to nepamatuje... Čtyřky. Umolousanej pingl, umakartový ubrusy s flekama vod krýglů, zapavoučený větráky a nahuleno, že nebylo vidět na krok...

...umakartový ubrusy.... To je blbost. Samozřejmě vixlaivantový. Anebo rovnou žádný.