Pro rozdělování grantů musí existovat měřitelné hodnoty a hned každý bude vědět, jestli na grant má, nebo ne a může podle toho i své aktivity řídit... co měřit, nechť určí odborníci, ale rozhodně to nemůže být postaveno na sympatiích grantové komise, kde se živelně rozdělují nemalé veřejné peníze podle toho, co zrovna frčí u členů komise...

Vtipné. Čím chcete měřit umění ? Tady vždy půjde o subjektivní pohled.

Na Radiožurnálu jsem před pár dny slyšel asi pět minut rozhovoru s nějakým slovenským režisérem. Pak jsem to znechuceně vypnul. O co šlo?

Když začali posluchači pokládat dotazy, tak první dotaz zněl: Co si myslíte o stahování filmů z internetu?

Odpověď: To by se mělo vykořenit! Kdo vám dá dneska co zadarmo?

Druhý dotaz: Co si myslíte o přidělování grantů pro kinematografii?

Odpověď: Kinematografie je strašně podhodnocená. Granty jsou na místě.

Jinými slovy, dotyčný je pokrytec, a nedělám si iluze, že ostatní nejsou.

Jako první pravidlo pro přidělování grantů bych zavedl podmínku, že ten, kdo se vyjádří, že nic není zadarmo, nedostane žádný grant od doby výroku až do smrti. Poté si bude moci zažádat.

JJ, znáte to židovské přísloví: když ti něco dávaj, ber - když ti něco berou, křič!