V posledním odstavci se odsuzuje tvrzení o fešáckém kriminálu VH jako pomluva. Přitom se o několik odstavců píše, že si VH sám pro sebe stanovil výši trestu, který je ještě ochoten (sic) odsedět, cit.:
"Ani srozumění s Olgou ovšem ještě neznamenalo, že by Havel emigraci vyloučil úplně. Přesnější je říct, že emigraci vyloučil za daných okolností. Hypotetická vrátka si nechával otevřená až do vynesení rozsudku. Sám pro sebe si stanovil hranici trestu, který je ještě ochoten odsedět. Tuto hranici znali blízcí přátelé, jimž Olga tlumočila, co jí Havel při návštěvě na Ruzyni řekl: „Pět let svého života jim dám, víc ne.“
Takto přece neuvažuje řadový obviněný, kterého čeká standardní výkon trestu.
O osud vězněného VH se zajímali zahraniční státníci, proto ani nemohl mít jiný kriminál, než fešácký. Co kdyby se mu něco stalo? Napadení spoluvězni, pracovní úraz, nehoda? Podezření, že to byl úmysl, by se těžko vyvracelo.
Historku o 15 "uličnících", jedné oběti a VH s Jiřím Dienstbierem považuji za nepravděpodobnou. Pokud se skutečně stala, jsem přesvědčen, že násilí na vězni přihlíželi bachaři.
Ve vězení jsem nebyl jenom na vojně. Šikanujících mazáků tam bylo dost, nedovedu si představit, že by je např. dva absolventi vojenské katedry přesvědčili, že jejich jednání je špatné, a ten nejhorší z nich řekl, že se sám před sebou stydí - toto nepatřilo do slovníku těchto lidí. Navíc, jak už jsem psal, žádný náčelník věznice by nedopustil, aby takto výjimeční vězni byli ponecháni bez dohledu pohromadě s násilnickými spoluvězni.
. Nikdy ses tím nepochlubila 
