Připojuji se k ostatním    excelentní herecký výkon Báry Kodetové, děkuji za skvělý zážitek. Śkoda , že nedostává víc hereckých příležitostí.

Kriste pane! Odkdy píšou antidepresiva obvoďáci???? Slušná slátanina to byla...

Můžou to napsat, bez problémů, budeš se divit.

Podle mne síla tématu a výkony, zejména hereček, o řád převýšily úroveň zpracování. Nevím, jestli přechody mezi retro, současností atd. nebylo již nad síly režisérky. Myslím, že nejsem nějaký filmový analfabet, anebo mám na TV insenaci moc velké nároky, ale musím přiznat, že jsem se trochu ztrácel...

Po minulem byl tento jediny od kteteho jsem nevstal a zůstal do konce

Výtky jsou asi opodstatněné, ale mně jako nezaujatému člověku, kterému jde jen o příběh, se to líbilo a oceňuji jak téma, tak i herecké výkony. Stálo za zkouknutí a za upozornění na tyto problémy.

Ja bych rekla, ze to bylo primarne o tom, ze clovek nema blahove verit jednomu lekari, ale ma si vsechno dukladne overovat a chovat se jako zakaznik... Bohuzel v nasem systemu zdravotnictvi to znamena, ze si clovek kvalitni lekare musi sehnat sam pres zname...

minulý týden to bylo výborný, mám zkouknout i druhý díl?

Určitě, předejdete možná kruhům pod očima a několika vráskám ...

Koukal jsem včera, také se mi zdálo, že ten závěr filmu byl až neskutečně jednoduchý pro tu ženskou.

Upadání do závislosti i problémy se zbavováním se závislosti podle mého názoru do jednoho filmu vtěsnat prostě nešlo. Jeho stopáž vyžadovala zkratku, a pokud byl film zaměřen na počátek a rozvíjení závislosti, zkratka musela přijít v závěru.

V menší míře jsem totéž ve svých 40 letech  zažívala - malé děti, manžel dojíždějící přes týden za prací, stěhování. Bylo to hrozné, prášky utlumovaly, uspávaly, nic mě netěšilo, fungovala jsem jak automat - k tomu panické stavy v tramvaji, na ulici.  U psychiatra jsem se mohla vypovídat, ale prášky byly na nic.Připadalo mi , že svět kolem mne je jak za záclonami. Trvalo to téměř rok, pomohlo teprve až jsem se dostala k zajímavé tvůrčí práci i rodinu jsem pak bez problémů zvládala. Při pohledu  zpět tvrdím, že duševní problémy jsou daleko horší než zlomená noha. Autorkám a Báře velmi děkuji! Upozornili na situaci, s níž se - jak ze zkušenosti vím - potýká dost žen. Absolutní důvěra k lékařům a medikamentům může člověka dovést do hlubin, z nichž není návratu.

Dobrý den.Už jsem reagoval na Facebooku-kdo neprožil tak nepochopí-nepochopí jak hledá sílu ,jak už nemůže dál a jaká je statečnost si přiznat že už dál-není nic.Jak těžké je zvednout se a jít k doktorovi a přiznat celému světu že jsem cvok a žít s tím a věřit že někdo někde je a pomůže a to štěstí jsem měl proto ještě můžu dnes tu být-mějte oči dokořán abyste viděli jen jen tento příběh a nemuseli ho prožít Posílám naděj že to má smysl ať děláte cokoliv aby tomu vedle bylo teplo z vašich dlaní

Je to náhoda, že všichni, kdo si tím prošli nebo procházejí, píšou věty strašně dlouhé, bez čárek a teček, takže nevíte nikdy, kde končí myšlenka a začíná nová?