Připadá mi to jako DJ Bobo říznutej Lunetikem.

Pripadas mi jako ryba riznuta rypakem...

Mám diametrálně odlišný názor, než pan Vedral nejen na albumSongs of Innocence, ale hlavně na ‚10 let nudy‘ v podání U2. Po bezpochybykultovních deskách The Joshua Tree a Achtung Baby následovala 2 alba spíše průměrná.ZOOROPA – která původně albem být neměla, pouze maxisinglem (však v rámci reedicebyla zařazena pod křídla Achtung Baby) – a POP, který dle vlastních slovmuzikantů nebyl dodělaný (jako jediné album má na bestovkách písničky zremixované).Načež albem All That You Can't LeaveBehind se U2 začali vracet ke svému ryzímu zvuku zvonivých kytar z obou kultovníchalb a s každým dalším albem tito Irové zrají jak dobré víno. Songs of Innocence je v tom směru lehce úkrokem stranou, protože po vynikající experimentálnějšíNo Line on Horizon se vracejí ke svým kořenům před oba dva ‚kulty‘. Znova musímzopakovat, kdyby U2 odcházeli do rockového důchodu, jak se nám snaží recenzentvnutit, tak by je nekopírovali mnohem mladší muzikanti a nejezdili by jim dělatpředkapely, když již sami vyprodávají stadiony. Když si přečtete článek panaVedrala „Cohen album natočil, U2 stále jen slibují. Do zimy bude v hudbě rušno“z doby těsně před vypuštěním alba, zjistíte, že na album měl už hotový názor,ještě než písničky mohl slyšet – u bulváru obvyklé, na IDNESU překvapí.

Mně se zas zrovna Zooropa a Pop líbí, protože se pánové nebáli experimentovat - a období poté už mě tolik nebaví, protože znamenalo návrat k již osvědčenému modelu. Ale to neříkám jako výtku, tohle potkalo asi každého interpreta.

Ta deska je skutečně průměrná a občas i dost nudí, ale vysvětlujte to nekritickým fanouškům:-). Já jsem mezi nimi ještě před 10 lety byl taky, ale chce to trochu soudnost. Ale lepší než ta poslední (úplně nejhorší v celé diskografiii) je. Tak svět se nezboří:)

Ale no tak Pavle, vy už nejste tím fanouškem jako před 10 lety? Čím vám ublížili? Byli to jiní fanoušci nebo přímo ti zlí irští muzikanti, které dělají písničky (a vyprodávají díky jejich úspěšnosti stadiony) jinak, než byste si vy sám představoval?

Honza Vedral si recenzí plnou žvástů řekl o povolení mlčet.

Dobré, za mě spokojenost a to jsem byl skeptik.

no já bych si nedovolil napsat kolem 48 hodin od vydání recenzi na jakékoliv album, pokud by někdo takto psal 20 či 21.11.1991 recenzi na Achtung Baby, tak by asi dal v hodnocení jen 10 či 20% a proč? protože to srovná s Rattle and Hum (1988) či Joshua Tree (1987). Dnes jsem kamarádovi napsal jednoznačně toto : nelze srovnávat s posledním albem U2 - No Line On The Horizon a o to víc mě to těší, první dojem sem chtěl, aby se mi to moc nelíbilo a s postupem času to bylo lepší a lepší.... a musím říct že to tak je, je dobře že s tím vydáním rok počkali a celé to předělali. Stejně velikost desky ještě prokáže to jak budou znít pisničky na živo a první pisnička které jsem začal pod ruhém poslechu podléhat byla nádherná The Troubles s krásným backin vocalem švédky Lykke Li. Doporučuju navštívit stránky irského hotpressu, independentu nebo rollingstone, kde jsou moc krásné články k novému albu 

a jen pro kontrolu jiná recenze http://www.rollingstone.com/music/albumreviews/u2-songs-of-innocence-20140911

proč věnuje idnes tolik pozornosti skupině, která je už 15 let OUT?

To plus bylo omylem. Jen tak pro zajímavost , ktere skupiny jsou in?

Kritici nezklamali. Nejjednodušší co se dá napsat,tato deska nezpůsobí revoluci a U2 se vrací ke kořenům. Promiňte páni recenzenti,ale největší nuda jsou vaše recenze. Byl sem nesmírně překvapen,že každá písnička má ´´koule´´,rytmus a šlape to.Edge si zase hraje s kytarou a jejími zvuky,bicí a basa to je sehranost sama a Bono opět nezklamal zpěvem a textama. Myslím že po No line on the horizon,jsou to staří dobří U2!!!

Většina kritik nezklamala, každý okázalým způsobem rýpe a ve výsledku se ukazuje, že si desku zas tak dobře neposlechl. Pro mě jsou Songs of Innocence od mého klukovského objevení U2 a vydání How to Dismantle An Atomic Bomb už třetí moment, kdy mě naprosto dostali. Není to dokonalá deska a druhé Achtung Baby už vůbec ne, ale všechny písně zaujmou zajímavými nápady a detaily, zrají s každým dalším poslechem a výborně působí dohromady jako celek svojí náladou a emocemi. Po jaksi "prázdném" No Line on the Horizon mě U2 ohromně potěšili poctivou a silnou deskou a pořád pro mě zůstávají tou největší kapelou na světě :).

Pro mě vpodstatě stejné zklamání, jako poslední deska M. Oldfielda.