Škoda, že studenti neoslovili také Michala Ožibka, který podle mého má na téma křesťanství (piety) jednu z nejlepších diplomových prací, co jsem za poslední dobu viděl. Jmenuje se to Escape a pro srovnání se lze podívat na jeho webové stránky http://www.michalozibko.com kde toto dílo lze vidět.

Myslím,že  se spíše potěším moderním sakrálním uměním v podobě Medkova Oltáře,nebo dílem Milivoje Husáka v komunitě Tovaryšstva Ježíšova etc. Už samotný název mi přijde jarmarečně profánní. Ale taková karnevalová postmoderna prostě je.

Ten relikviář Sv. Apoleny na první fotce bych přejmenoval na Osvětim v kostce.

Jedna věc je, že umění ve středověku je hodně motivově do náboženství, ale je dobré si uvědomit, že právě církev těmto umělcům královsky platila za to, že budou tvořit v náboženském duchu. Kdyby nebyla církev a náboženství, no tak by si umělec našel jinou inspiraci.

Umělecké artefakty zajímavé, ale jinak jsem za jedno s Dylanem Moranem: „Lidé potřebují něčemu věřit, ale v Boha už věřit nemůžou. Tedy, můžou, ale musí se smířit s tím, že se jim za to budou ostatní smát a házet po nich zeleninu. Ve dvacátém století se totiž rozhodlo, že celé náboženství je v podstatě pouhou léty formovanou hrůzou ze smrti, že o nic víc nejde. ... 

„Já znám spoustu pobožných lidí, bavím se s nimi, poslouchám, jak do kolečka žvatlají blbosti typu: ‚Tak usilovně jsem se modlila, až za mnou ta víla skutečně přiletěla.‘ ‚Vážně? Božínku, tak to je bezva. Na, tady máš sušenku.‘ ...“  http://www.jumpspace.cz/citaty/moudra-komiku/moudra-dylana-morana/

Vás ti vaší pobožní lidé opravdu musí mít rádi, mudrlante. Říkate víly... hmm. Taky znám spoustu věřích /ne pobožných, ale věřících/ a nikdy bych si nedovolila se jim vysmívat, mám úctu k jejich víře a názorům, což se o vás... božínku... říci nedá.