Myslím, že něco takového se dalo čekat. Jména tvůrců, jejich dosavadní pohádky a filmy pro děti a samozřejmě reklamní masáž přesvědčila. Byl jsem na tom s dcerou a její kamrádkou. Obě byli spokojené, nahlas fandily kde měly (kdoby nefandil Tomáši Klusovi v boji s pichlavým roštím), smály se kde měly, a tak podobně. Hádaly se jestli ta Lábusova čarodějnice je chlap či ženská. Takže jako rodič jsem spokojen - neb spokojeny jsou i děti. Jako filmový fanda už toliko ne. Od tvůrců jako jsou Svěrákové, Smutný (kamera) a Uhlíř (hudba), bych asi čekal poněkud více. Napsat, že pan Svěrák tak trochu senilní, je asi kruté, nicméně tento výsledek tomu napovídá. Holt těžko slepené notoricky známé pohádky (navíc ta o Růžence vykrádá tu Vorlíčkovu nepokrytě a trapně, namlouvání nezletilé Karkulky dospělým bratrem leží na hranici perverze) přetavené v muzikál, mohou být milou letní kratochvílí, kultovní už ne. Zkrátka méně se přemýšlelo, více se spěchalo a asi též šetřilo. Holt nejsem už dítě. Ještě, že tam byl ten Lábus. Toho jsem si opravdu užil. Skvělý a zábavný jako vždy. A abych zase až tak nekřivdil Zdeňku Svěrákovi, jeho vypravěč konec konců taky.
