V 80. a 90. letech jsem nevěřil, že by tak vtipné knížky mohla psát žena, předpokládal jsem, že jde o nějaký pseudonym. Pak jsem díky internetu zjistil, že to je pravda.

Ještě větší překvapení mě ale čekalo později, když jsem si přečetl novější deníky Molea, které jsou o něco drsnější (např. léčba rakoviny), ale pořád velice vtipné a optimistické čtení s řadou odkazů na aktuální politickou situaci a následně jsem zjistil, že už je mezitím paní Townsendová slepá a žije díky tomu, že má na břiše zepředu přišitou ledvinu svého syna. Že dokázala i v této situaci pořád takhle psát je neuvěřitelné, to člověku dodává optimismu, že se dají překonávat problémy.

Klobouk dolu a díky za všechny ty skvělé knížky!

Srovnatelné záchvaty smíchu při četbě Adriana Molea mě  drtily jen s Hymanem Kaplanem a poručíkem Ernestem Goodbodym. Díky Sue,..

Prvni dil jsem cetl jeste jako kluk za komancu, a prave v nem jsem se poprve setkal s terminem "valentynka" kteremu jsem nerozumel. To jeste tento komercni svatek u nas nebyl.

Znáš nějaký "nekomerční" svátek, Pišto?

Čtení o Adrianu Moleovi bylo skvělé! Škoda paní spisovatelky

Děkuji za Adriana, knihy mého mládí.