Nabízí se otázka co autorka tohoto textu zamýšlí. Viewegh není můj oblíbený autor, nicméně dokážu pochopit to, že je v tomhle případě tzv. ufňukaný. Nakonec to nemusíte číst a ani o tom psát. Můžete se živit smysluplněji než psaním o tom co je a co není dobré. Na to nemá patent nikdo. Nějak se mi vždy vybaví to známé, že recenzentem se stává ten, kdo v tom kterém oboru nic nedokázal...

Hodnota díla nestoupá tím, že autor něco prožil. Pro hodnotnou literaturu musí mít člověk od Boha talent. To, že ze mě musí něco ven, že mám tzv. přetlak, neznamená, že jsem umělec, i když si to budu stokrát namlouvat. Viewegh se živí psaním banalit a všedních klišé. Ten příměr se psem jenom dokazuje, jak prvoplánový autor to je. Bez pochyby talent sebe sama prodat a udělat si efektní PR. Nic víc, nic míň.

Spíš než fňukání nad osudem a sebou samým, bych očekávala trochu pokory a zpytování svědomí. Proč by měl být kritik hodný? Vždyť pan spisovatel Viewegh si v době své slávy nebral servítky a o jistých osobách psal s neskrývanou nenávistí.

Omlouvám zdvojený příspěvek.

Očekávala bych místo fňukání nad sebou samým trochu pokory a také zpytování svědomí. Proč by měl být kritik hodný? Vždyť spisovatel Viewegh si v dobách svého rozletu nebral servítky a o jistých osobách psal s neskrývanou nenávistí.

Od Viewegha jsem přečetl všechno. Až na Báječná léta, považuju vše za románky pro ženy. Čtivé, nijak závažné rozprávky. Přečtu i tuhle knihu, která na mém názoru na autora nic nezmění. Přeju mu brzké uzdravení, dlouhá léta a sobě, aby už nic nepsal

Panu Vieweghovi jeho nemoc nepřeji, ale mozek nemozek, jeho knihy byly stejně vždy jen literární grc. Proč by to mělo být po  mozkové příhodě jinak?

On byl Viewegh vždycky poněkud ubulený a sebelítostivý. Ta zdravotní příhoda to jen zhoršila. Já mám od něj knihy tři a za nejlepší stále považuju Báječná léta pod psa.

Viewegha jsem nikdy nemusela, ale pro lidi, kterým stačí líbivé psaní, bez hlubších myšlenek, to asi nahrazuje moderní červenou knihovnu, jo to Hrabal, ten věděl co je život

Nejen Hrabal. Měli jsme a máme spisovatele, kteří jsou skvělí. Viewegha mezi ně nepočítám.

Akorát to čtu, protože jeho deníky mám ráda. Velmi obdivuji jeho manželku, nemá to s ním jednoduché. Trochu mi vadí to poraženectví a totální zpruzelost, nemá proč naříkat, přežil něco, co má velmi vysokou úmrtnost, tomu říkám veliké štěstí, které jiní nemají. Souhlasím s manželkou, že tu nemoc je prostě potřeba přijmout a přestat fňukat. Přesto držím palce, ať deprese pominou a je brzy líp

,,Můj" spisovatel byl Hrabal. Párala a Viewegha nemusím.

Mých českých spisovatelů bylo více. Za nejlepšího považuju K.Č., ale Škvorecký, Kundera, Hrabal a další byli skvělí. Od Párala mám rád ty jeho tři první knihy.