L. Fuks vyprávěl o své besedě v DDR-onskému Čs.kulturním středisku s tím, že pár dní před besedou mu cosi upadlo na nohu, takže měl na jedné noze polobotku a na druhé bačkoru.

Na závěr svého vystoupení si vylil srdce, že díky té bačkoře se vytvořila taková srdečná atmosféra, takže až bude chtít zase takovou hezkou atmosféru vytvořit, že si snad zase něco upustí na nohu.

Po besedě k němu přišel ředitel střediska a řekl mu:

- Soudruhu Fuksi, bóže! To vy přece brzo zjistíte, že až budete chtít příště vytvořit přátelskou atmosféru, tak že se nemusíte do té nohy praštit tak docela...

Uchvatny autor. Pro ty, kteri znaji jenom Spalovace, doporucuju i dalsi knizky - na dlouhe, temne, depresivni vecery.