Dokument paní Vihanové se mi moc líbil a dokonce jsem se kvůli němu trochu pohádal s Janou Koubkovou; taky asi chtěla spíš pomník a mramor než živý maso. Paní Olmerová jím v mých očích (ve srovnání s drby a pomluvami) naopak velice vyrostla, myslím lidsky; pěvecky už víc vyrůst nemůže.

Píseň Čekej tiše je jediný hudební sen, který se mi kdy v životě jednou nebo dvakrát zdál. Slyšel jsem ho úplně přesně včetně všech aranží a pochopitelně i hlasu.