- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
No to si moc nepomohla, protože ve jménu obou křížů se páchalo stejné násilí.
nehájím ani jeden kříž, ale násilí se páchá i bez jakéhokoli kříže. Násilí se páchalo ve jménu třeba rudé hvězdy, která se snažila potlačit oba kříže a vlastně se jednomu tomu kříži nakonec podobala. Zhodvadilost si totiž najde jen zástupný symbol
Situace v dvojjazyčných oblastech byla složiá - Např můj dědeček - Moravský Slovák si vzal sudetskou Němku. On sám měl část rodiny v Rakousku, kam se dostali po rozdělení R-U. Během války jednoho jeho českého bratrance umlátilo gestapo. Německá babička organizovala pohřeb. Na jeho pohřeb přijeli rakouští bratranci tč. v uniformách wermachtu. Na hřbitov ovšem nešli - bylo by to považováno za provokaci. Po válce pak babiččiny sestry byly odsunuty, ačkoliv téměř neuměli německy - žili totiž v české vesnici. A když se rodina po otevření hranic v 1990 sešla, 2 z bratranců zjistili, že vojnu skončili někde v Belgii - ve stejné vesnici, akorát každý na jiné straně potoka a v jiné uniformě. (wermach + britská)
Pěkný článek. Paní je stejně stará jako moje babička, která byla vyhnána ze Slezska, které Stalin věnoval Polákům. O tom se dnes moc nemluví. Její paměti by možná na knížku taky vydaly
"Ke krutostem, spáchaným za druhé světové války nacisty i při odsunu Němců ze Sudet, Hirschmannová řekla, že klíčem k uzdravení je odpuštění."
"Musíme si odpustit navzájem a začít znovu, od nuly,"
Smekám před paní Hirschmannovou a myslím s také, že je třeba začít od nuly a nenaslouchat donekonečna volajícím lidem po sypání si popela na hlavu, jako např. pana Posselta, kterému podle mě nejde už o žádné omluvy, ale o kladení vlastních podmínek usmíření se.
Ve vasem prispevku nevidim zadny odkaz na odpusteni, ale odkaz na Posselta. Zda se, ze vy jste taky neodpustil stejne tak jako urednici, kteri nechteli ani po 50 letech postavit zadny kriz lidem kteri byli po valce nezakone postrileni. Co muze byt jinak znakem odpusteni, pokud jsou uz ti lide mrtvi, nez proste oznacit jejich hrob?