Někdy v r. 1970 jsem byl ve třídě poslední, kdo nebyl v Pionýru.

Kamarád mě přizval do turistického oddíli, který vedli bývalí skautští

vedoucí a který měl stejný charakter jako ještě pár let předtím skutečný

Junák. Byl to oddíl ve stylu klubu Jaroslava Foglara a moc se mi to

líbilo. Stejně jako jeho knížky, které mi tenkrát kupoval otec, sám bývalý skaut a pamětník Vpředu atd. Jednou jsem šel večer do školy, kde odpoledne probíhala schůzka

pionýrského oddílu naší třídy. Na tabuli si cosi kreslili a já se chlubil, že zatímco oni si zde jen čmárají křídou, my máme opravdový totem, ohniště atd. Do týdne si mě ale předvolali do ředitelny a jakou tam máme lebku, jestli vím, že ji měli nacisté a kdo nás vede, kde se scházíme atd. Nepomohlo, že byla srnčí a že to mělo být jako u Indiánů v táboře. Ten turistický oddíl samozřejmě hned zrušili a já pak nastoupil do PO, kde to nestálo za nic. Ani ten náš tehdejší vedoucí to neměl lehké - když si jednou žádal o výjezdní doložku do Jugo