Smazany prispevek

mi nevadi. I Vaclava Klause za pravdu pronasleduji.

No,

aniž bych chtěl jakkoliv zlehčovat to, čím si prošel a polemizovat nad tím, jaký byl, osobně mi vždycky přišlo, že to byl člověk, který celou svoji kariéru postavil na tom, že byl v koncentráku a to omílal stále dokola. Z jeho děl jsem četl pouze motlitbu za Kateřinu Horowitzovou a rozhodně si myslím, že i po umělecké stránce je značně přeceňován. Můj dojem..

Re: No,

Prosím vás pane co by jste chtěl aby si při jeho životních prožitcích nejvíce pamatoval Jste přinejmenším hodně zvláštní člověk, určitě hodně sebe kritický. Přeji Vám Arnošte klidný spánek

Když řekneme A, máme říci i B.

Jistě, jsou společenská tabu. Třeba, ža Arnošt Lustig jako displaced person pojal důvěru ke KSČ a ta mu pomohla. Že to nebylo navždy, je třeba také říci, 1968 se Arnošt z obsazené ČSR vzdálil. Po 1989 našel opět důvěru k současnému tatíčkovi prezidentovi. Výborný spisovatel nemusí být nutně odolný proti pošetilosti. Zejména zážitky jeho mládí měly těžké důsledky na jeho psychiku, smrt jej doprovázela všude, kam se hnul. Tak také skoro familiérně zacházel i se svou nemocí. Jeho humor tak hned nenajde následovníka, jeho píle jako spisovatele asi také ne. Teď je opět se svými, kteří jej o skoro 70 roků nedobrovolně předešli. Však se tam někde zase všichni sejdeme!

Re: Když řekneme A, máme říci i B.

nezvante!

škoda ho

Škoda ho. Autor mnoha krásných knížek.

O víkendu jsem koukala na Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou. Hezký film, ale snad ještě depresivnější než kniha.

Chudák, ještě ani nevychladnul a už skrz něj, tahají prachy.

Nehledě k tomu, že české tzv."Nadační fondy" mají kolikrát tak velkou spotřebu na svůj vlastní provoz, než kolik se jim vůbec sejde na kontech. Hnus