Konec Havlova prezidentování, nástup Václava Klause, Havlovy postprezidentské aktivity a nepřátelský vztah médií k novému prezidentovi - to všechno mne vyburcovalo k tomu, abych se pokusil (alespoň sám pro sebe) analyzovat Havlovu prezidentskou roli a jeho vliv na české prostředí. Dospěl jsem tak k názoru, že Václav Havel je tou nejtemnější stránkou naší polistopadové historie a že především vlivem jeho působení se Česká republika nachází v současném marasmu. Havlův obrovský vliv Havlův vliv na českou společnost začátku 90. let byl velmi silný a podstatná část společnosti mu téměř bezmezně důvěřovala. (Je to jeden z paradoxů, které jsou pro nás asi typické. Před rokem 1989 zajímal Havel jen mizivou část naší společnosti, zbytek ho buď neznal, nebo se od něj distancoval. Touha po nějakém mesiáši, možná i stále živý tatíčkomasarykovský kult zapříčinily nadšené přijetí Havlova prezidentství a nekritické přijímání jeho názorů a postojů.) Václav Havel měl na začátku 90. let opravdu velkou moc. Do voleb v červnu 1990 vládl Hrad téměř absolutně a bohužel neudělal za tu dobu téměř nic pozitivního, i když bylo tehdy možné změnit skoro cokoliv. Václav Havel se představil národu jako mučedník a bojovník za pravdu a lásku proti všem, kteří by chtěli tyto hodnoty zpochybnit. Pokud takové teatrální heslo budeme vůbec brát vážně, zjistíme, že první, kdo tyto hodnoty porušoval, byl právě Václav Havel. Hodnotíme-li jeho politickou činnost, zjistíme, že v české politice udělal velmi málo pozitivního. Hned na začátku devadesátých let si našel jasného nepřítele - Václava Klause - a vše, na čem se Klaus podílel, se pokoušel negovat, zpochybnit nebo alespoň znejistit. Pro Václava Havla je typické, že se nechává unášet vlastními pocity, osobními vztahy a nezajímá ho podstata věci. Je mu zcela lhostejné, zda