Kamil Salajka
2. 5. 2003 18:29
Televize v rukou totality
Nad včerejším pořadem u příležitosti 50. let České/Československé televize se musím pozastavit, nebo spíše nad pořady, které se tehdy vysílaly, které vyjadřovaly politický systém, zejména jeho propagandu, co by v nástroji tak mocného média, jakým je televize. Prakticky čtyři pětiny éry České televize existovala televize v komunistickém režimu, její archív je pln nejrůznějších dokumentů, pořadů, které nám stále připomínaly, jaká to byla doba. Jsem tomu rád, neboť nám připomíná tzv. revoluční období směřující lepším, kvalitnějším zítřkům pod vedením mocné strany – směrem k nepředstavitelnému blahobytu zvaném komunismus. Ještě dnes, necelých čtyřiadvacet hodin po odvysílání mám husí kůži, připomenu-li si tu chladnou neosobní, krutou a špinavou dobu socialismu. Komunisté si uvědomovali sílu média televize a řádně ji také využívali pro svou propagandu. V uvedených dokumentech bylo jasně vidět, nakolik nás televize ve svých názorech na politiku, na dění kolem sebe utvářela. Shluk polopravd, lží, vnucování názorů glosy, vysvětlování situace, řekl bych lživou pravdou, bylo na denním pořádku.
Mimochodem včera, tedy 1.5.2003 se vyjádřil M. Jakeš k dnešní situaci. Propagoval názor, že je třeba revoluce, která obrátí systém zpět na „politicky vyšší řád“ – na socialismus. Samozřejmě socialismus v pohledu toho totalitního obrazu, který jsme tady měli čtyřicet let i pod vedením soudruha M. Jakeše. Plně souhlasím se soudruhem Jakešem, že k takovému nastolení socialistického řádu je třeba revoluce. Ostatně jako vždy, komunisté se dostali k moci pomocí zmatku a chaosu pod záštitou revoluce. Komunisté nemohou získat diktát poctivým zvolením lidem, žádný člověk nebo alespoň zdravý člověk si nebude přát diktátorskou ruku nad sebou dobrovolně. Soudruh Jakeš mě uklidnil. Komunisté se nezměnili. Stále cítí, že moc lze získat jen silou, nerespektováním morálních a lidských norem, které hájí to základní – svobodu. Bohužel to ani není možné z mého pohledu, coby pohledu zastávající maximální míru svobody pro jedince. Marxistická nauka je od základu totálně ukrutná a prohnilá svým přístupem k věcem soukromého majetku, k vnímání svobody člověka, k přístupu k člověku jako jednotlivci. Ve všech směrech je tato idea špatná a naprosto se s touto ideou neztotožňuji a rezolutně ji odmítám. Jak je možné, že člověk je schopen přijmout tezi, že soukromý majetek patří státu, bude zabaven, ukraden – ZNÁRODNĚN? Jak je možné, že člověk uvěří, že člověk je LID, součástí nějaké třídy? Jak je možné chápat svobodu lidu jako LIDU, tedy masy, ne jako svobodu člověka jednotlivce??? Stydím se za naši minulou generaci, generaci našich otců a dědů, že takovou myšlenku byli vůbec schopni přijmout a aplikovat ji.
O tom, jaká byla před více jak deseti lety doba, kdo nám vládnul, právě výborně dokumentuje naše televize jako taková. Politické pořady a zpravodajství působily přinejmenším nudně, obyčejným, ale myslím že i papalášům nic neříkající věty, které nebyly faktem, informací, či názorem, nýbrž propagandou režimu, politickým školením lidí, vymýváním mozků. A není divu. Vtloukání názoru jiného, než vlastního, není jistě zábavné, byť snaha byla obléct propagandu do zábavy, viz soutěž s ORENBURGem. Především zpravodajství a publicistika nám ukazovala, jak máme myslet, určovala, co je zlé, co je dobré. Viz publicistický pořad o dlouhých vlasech, který se zabýval, proč tehdy mladí lidé nosili dlouhé vlasy. Tehdy, v šedesátých letech jsem ještě nežil. Nejsem tedy ovlivněn ani tehdejším trendem mladých, ani názorem tehdejších mocnářů. Mohu tedy říct, že jsem relativně objektivní. Dokument jasně ukazuje, jak tehdy mocnáři – komunisté vnímali dlouhé vlasy jako politickou provokaci, jako vzpouru mladých. Dlouhé vlasy byly tedy trestuhodné. Z pohledu dnešního mladého člověka – směšné, středověké. Ale tehdy asi starší generace nevnímala toto potlačování dlouhých vlasů jako něco špatného. Po letech izolace od války až po komunistický režim nebylo zvykem samostatně se vyjadřovat jako jedinec. Byl-li člověk odlišný, vybočoval-li z řady, byl rebel, provokatér a kdoví, co ještě.
A tak se ptám, pokud musel být člověk trýzněn, týrán, zabíjen jen pro svůj názorový projev, pro svůj svobodný projev, musela být položena tak krutá daň, aby byli lidé opíjení myšlenkami typu - každý má práci, každý může bezplatně studovat? Často slyším slova starší generace, jaké výhody socialistický systém nabízel. Proč neslyším nevýhody diktátu, který v naší zemi panoval. Lidé na ně nezapomněli, jen svou pohodlnou myslí je přehlíželi. Komunisté si vychovali z národa cvičené králíčky, kteří byli zavření v malé boudě a toužebně očekávali pouze na svůj příděl zapařené ovadlé travičky a vděčně vzhlíželi na svého pána, který se tak o ně stará. Dává jim přece potravu. Víc nepotřebují. Brášku zabili, kamaráda ušáka zabili. Mě nechali žít, tak co mi je do toho, že.
)
