Spisovatel musí svou tvorbu spojit s prostitucí
Svou první knihu jsem vydala ve věku, kdy většina mladých lidí ani netuší, že literatura má mít i vyšší poslání. Jeden známý literární kritik ne zařadil mezi dvacet nejnadějnějších prozaiků mladé generace. přesto (nebo právě proto) jsem si jistá, že se spisovatelstvím nikdy neuživím. Existuje mnoho důvodů a jedním z nejsilnějších je fakt, že česká společnost neposkytuje dostatek individualitě a skutečné, ryzí tvořivosti. Větší důraz je kladen na to, aby mladí autoři "psali jako Škvorecký, Hrabal, Topol apod." Úspěch mají jen knihy pokleslé - nebo vydané a tedy protěžované silným nakladatelem. Na hloubce myšlenky nezáleží, vnitřní strukturu díla nikdo nezkoumá. A atribut "talentovaný" (mnohdy neoprávněně) získávají jen kamarádi či milenky kritiků.Tak jak se má spisovatel v ČR uživit? Snad jen tak, že spojí tvůrčí práci s prostitucí (duševní i jinou). Toto vše bych svým kolegům ještě prominula - nebýt těch ohyzdných (a poslední dobou dosti častých)autorských čtení, která nemají se skutečnou literaturou nic společného. Literatura se totiž nemá předvádět, má se "prožít" do posledního slůvka. Exhibice druhořadých autorů na autorských čteních jsou vesměs trapnou, spisovatele zneuctívající záležitostí.
