Štěpánka
12. 2. 2003 1:12
Pane Plzáku, i já s vámi obvykle souhlasím, ale při vší úctě - je jasné, že jste nikdy nebyl v roli chlapa, který kde se objeví, je považován za "toho s Bílou (Černou, Novákovou atd.)". S mužskou psychikou, bohužel, pocit, že ho okolí vnímá jako prostý přívěšek své partnerky, dělá strašné věci. Rozhodně nepomůže, když se žena úsilovně nesnaží, aby k tomu pocitu neměl žádný důvod, a nesnaží se držet v pozadí, a to paní Bílá vůbec nedělala. Ale i když se žena úsilovně brání tomu být středem pozornosti, moc velký rozdíl stejně nezpůsobí. Okolí si dál myslí své a většina mužů začne v takové roli za chvíli pochybovat o své vlastní hodnotě a toužit po tiché, neznámé vodě od pokladny v supermarketu, vedle které bude superman a hlava rodiny. A propos, muž, který si sám sebe přestává vážit, je živočišný druh, od kterého se je lépe držet hodně daleko. Nežijeme na pustém ostrově a když kamarádi začnou říkat: ´tak ty jsi teď pan Bílý´, budete toho časem mít dost. Většina vás, mužů, je "naprogramovaná" (já bych to tak nenazvala, protože myslím, že společenská konvence má v tomto směru přinejmenším stejnou váhu jako bioligické faktory) k tomu, aby vládla, rozhodovala, řídila - tedy: aby to tak aspoň vypadalo. A aby doma (nejlépe za zavřenými dveřmi a jen pro sebe) měla ženu, kdo pere košile, vaří, stará se o děti, trpělivě čeká, nikdy nezasahuje do koníčků, je po ruce vždy, když má její muž chuť na sex, a je vždy plná obdivu ke každému rysu svého pána domu. Většina z vás ten ideál doma samozřejmě nemá, ale ve většině případů lze aspoň před okolím předstírat, že se mu blížíte. U ženy typu Lucie Bílé ne.
