Řadu let jste chodila do baletu. Proč nakonec zvítězilo nad tancem divadlo? Klára Sedláčková(1976) Mladá herečka pochází z Pardubic. Absolvovala Janáčkovu akademii múzických umění, na základě konkurzu získala angažmá v pražském Divadle v Dlouhé. V televizi účinkovala v inscenacích Draculův švagr a Vše pro firmu, ve filmu debutovala rolí Dívky ve snímku F. A. Brabce Kytice. Divadelním fanouškům se nejnověji představila jako Kordélie v Králi Learovi, jenž je uváděn v rámci Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě.
Být baletkou byl můj dětský sen, což je asi normální u holčiček, které do baletu chodí. Sen se rychle rozplynul, když rodiče váhali, zda mě mají poslat na konzervatoř. Usoudili, že dítě ze čtvrté třídy by nemělo žít samo na internátu. Pak jsem si o prázdninách zlomila nohu, a tím to bylo definitivně vyřešeno. Pro balet se asi musí člověk narodit, je to velké poslaní a strašlivá dřina.
Divadlo je přece také v mnohém řehole. Například zrovna Divadlo v Dlouhé má za sebou náročnou popovodňovou sezonu se stovkami kilometrů naježděných po zájezdech.
Taky už se strašně těšíme domů, do opraveného divadla. Pro mě tahle sezona měla jednu výhodu. Po škole jsem hned nastoupila do angažmá v Dlouhé, a nepoznala jsem tak prakticky jiný jevištní prostor. Teď jsem si zahrála v Divadle Na Zábradlí, na Vinohradech, ve Švandově divadle. To byla velká profesní zkušenost.
Divadlo v Dlouhé je také známo tím, že soubor hodně drží pohromadě. Nerozklížily vás ani povodně?
To se teprve v pozná, ale během "zatopené" sezony byla znát maximálně únava. Možná proto, že jsme stále mohli zkoušet a pracovat.
V Divadle v Dlouhé jste si odbyla herecký "křest" vedle Karla Rodena ve Velkolepém paroháči. Bála jste se?
Hodně. Roden byl pro mě představitel silných hrdinů na plátně a já jsem byla čerstvá absolventka JAMU. Ale už při první čtené zkoušce mě svým chováním naprosto uklidnil, byl velmi kolegiální, partnerský.
Kus divadelních prázdnin jste vyměnila za roli Kordélie v Králi Learovi. Jak jste se k ní dostala?
Oslovil mě přímo režisér Martin Huba, který v Dlouhé nastudoval Garderobiéra. Práce na Garderobiérovi s ním byla úžasná. Tajně jsem si přála ještě někdy s ním zkoušet. Takže se mi díky Learovi vlastně splnil sen.
Zkoušení přitom nemáte ráda, užíváte si až reprízy.
Mou silnou vlastností je zodpovědnost, která je často až nesnesitelná. Když jdu ze zkoušky, ve které jsem se přesně nenašla, tak nemohu vypnout, ale trápím se. Většinou se uklidním až po premiéře a pak si svobodně hraju. Ale Martin Huba obrátil moje zažité představy o zkoušení naruby. Tak nádherně pracuje s hercem, že s ním bych zkoušela pořád.
Jak se vám nastupovalo do rozjetého vlaku, jakým je Král Lear?
Kordélie je úplně normální záskok. Spousta kolegů záskoky nemá v lásce, někdy je i odmítá. Mě potkávaly už na škole, v Dlouhé jsem stále zaskakovala za kolegyně na mateřské. Já mám záskoky ráda. Když zkoušíte, bojujete třeba často se strachem a ostychem. U záskoku mi vyhovuje, že na ostýchání není čas. Musíte do toho skočit rovnou a naplno.
Perfekcionismem mi připomínáte Jana Třísku. Shodujete se v názorech na divadlo?
Bohužel jsem zatím neměla čas s ním mluvit, oprašovacích zkoušek bylo málo. Nemám ráda, když si herci řeknou: Tak na jevišti případně zaimprovizujeme, ono to nějak dopadne. Herectví má jednu společnou věc s tancem. Pokud člověk umí klasiku, zatančí všechno. Herec také musí perfektně ovládat řemeslo. Teprve když máte dokonale nastudovanou roli, texty i situace, pak můžete improvizovat. Předně tohle cítím z výkonu pana Třísky. Jeho naprosto profesionální přístup mi imponuje.
Režiséři vás obsazují do rolí křehkých zranitelných dívek. Linda Rybová coby Kordélie si loni zahrála i protipól, zlou Regan. Vám potvoru nesvěřili?
To bylo hlavně z provozních důvodů, za tak krátký okamžik bych dvě role současně nestihla nastudovat. A jestli bych chtěla být obsazena proti typu? Pro herce je to vždycky výzva. Na druhou stranu nemám po pěti letech v Dlouhé pocit, že bych hrála jen naivky.
Prý vás nemotivuje sláva ani kariéra. Leckdo by se zeptal, proč na jevišti vlastně stojíte?
Tuhle otázku si kladu sama docela často. Jsem rodinný typ, miluju soukromí. Moje domácnost je pevnost, která mi dává sílu odcházet do divadla. Před představením si často říkávám, proč to vlastně celé dělám? Vím, že to bude bolet a něco mě to bude stát. Možná hraju pro pocit, že jsme na jevišti udělali všechno, co je v našich silách, a neulejvali se. Příznivá reakce diváků je odměnou, kvůli které přemáhání stojí za to.
Nejen vy osobně, ale celé Divadlo v Dlouhé se objevuje stále v úzkých nominacích na ceny Alfréda Radoka. Na samo ocenění jste zatím nedosáhli. Mrzí vás to?
Nám to naopak pomáhá, když přicházejí pochybnosti. Fakt, že jsme rok co rok v nominacích, sám o sobě vypovídá dost. Dodává nám to odvahu k další práci.
 Představitelka role Kordélie Klára Sedkáčková z dramatu Král Lear na Letních shakespearovských slavnostech 2003. |
 Představitelka Kordélie Klára Sedkáčková v dramatu Král Lear na Letních shakespearovských slavnostech 2003. |
 Představitelka Kordélie Klára Sedkáčková v dramatu Král Lear na Letních shakespearovských slavnostech 2003. |
 Představitelka Kordélie Klára Sedkáčková v dramatu Král Lear na Letních shakespearovských slavnostech 2003. |
