Opera "Kaddáfí: žijící mýtus" se začala hrát v Anglické národní opeře (ENO). Snaží se odhalit tajenku plukovníkovy osobnosti. Je to provokativní dílo, které chce ale jít dále, napsala agentura AFP.
Inscenace bez servítků představuje různé odstíny života vůdce lidové revoluce, který dlouhá léta odsuzoval "americký imperialismus", aby se později ze strategických důvodů s USA sblížil a Washington podpořil ve "válce proti terorismu".
Představení má vše, aby přitáhlo pozornost: scény z pouště plné krve a ropy, dokumentární filmy z války i revoluce, bomby, rakety a okouzlující osobní strážkyni na vysokých červených podpatcích.
Jde spíše o audiovizuální projekt než o operu, ve kterém se tvůrci - za rytmů hiphopové britské skupiny Asian Dub Foundation - snaží krůček po krůčku odhalit osobnost dlouholetého libyjského vůdce. Zdá se, že to funguje.
Londýnský list The Times, který jistě nemůže být podezírán z přílišné náklonnosti ke Kaddáfímu, napsal, že dílo se může stát novou Evitou, což je slavný muzikál o manželce bývalého argentinského diktátora Juana Dominga Peróna Evě. Ten nyní - více než 20 let po posledním představení - slaví v Londýně opět úspěchy.
Představení začíná v roce 1969, kdy se Kaddáfí pomocí státního převratu dostal k moci, pokračuje scénami z amerických náletů na Tripolis, které v roce 1986 nařídil prezident Ronald Reagan, dále je zde známý atentát z Lockerbie proti letadlu Pan Am z roku 1988, který je přisuzován Libyi, a vše končí usmířením Kaddáfího s britským ministerským předsedou Tonym Blairem v roce 2004.
Nápad na vznik opery je jen asi tři roky starý. Tehdy se hudebníkovi Stevovi "Chandrasonic" Savalovi podařilo přesvědčit tehdejšího šéfa ENO, aby zadal skupině Asian Dub Foundation složit dílo o Kaddáfím. Savale byl prý fascinován "dramatickou rozporností" vůdce libyjské revoluce.
"Kdo je to Kaddáfí?" ptal se Savale, který později napsal text opery. "Brutální terorista, který podporoval některé z nejhorších teroristických činů posledních padesáti let? Nebo protiimperialistický hrdina a zastánce utlačovaných na světě? Či snad špatně pochopený národní rek? Narcistický paranoik? Nebo snad osobnost, o kterou by se nikdo nezajímal, kdyby nekontrolovala jednu z nejdůležitějších světových devíz: ropu?"
Steve Savale vypráví, že při práci na opeře se dotýkal i mnoha dalších univerzálních témat, jako je moc, revoluce, ropné zájmy či obecně mezinárodní konflikty.
Podle ředitele ENO Johna Berryho by toto dílo, ve kterém se mísí rap s funkem a severoafrickou hudbou, mohlo "předefinovat operu". I když spíše jde o muzikálovou komedii než o operu, v Londýně se o ní mluví.
"Je více než jasné, že tendence skládat opery o politických velikánech bude pokračovat," napsal list The Guardian, "po Nixonovi v Číně a Kaddáfím se možná dočkáme i díla 'Blair: poslední dny'."
