V tu chvíli se údajně rozhodl ponořit do "abstraktního světa energie, tvarů, zvuků a myšlení". O pět let později Díaz vytvořil dílo Nostalgia, které bylo krátce nato zakoupeno do Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze. Stal se tak jedním z nejmladších vystavených umělců – bylo mu pouhých jedenadvacet let. V té době pracoval i na sérii tří blobů.
Součástí publikace je dokumentace k Akustickému zrcadlu, k sestavení Holofonního prostoru i k Fraktálnímu poli. "Umění je analogon vědy, avšak nevíme, co je modelem čeho," napsal po setkání s Federikem Díazem sociolog Miroslav Petříček. U Díaze není jasné, kde končí fascinace (přírodními i humanitními) vědami a kde začíná umění, ale obojí je beze zbytku a intenzivně přítomné.
Federico Díaz právě vystavujeUmělec nabízí "manuál pro život po apokalypse" |
Kniha, kterou vydala Galerie Zdeněk Sklenář, má obálku vyrobenou z termocitlivé vrstvy. V praxi to znamená, že některá písmena z názvu vystoupí na povrch, teprve když knihu zahřejeme třením nebo ji položíme na slunce. Autor na ni dokonce pokládal horký hrneček s čajem – kolo jeho otisku zmizelo teprve po vložení knihy do lednice. Ve studeném prostředí je obálka černá, v teplém bílá. Hračička? Ne, opět doklad fascinace aplikací vědeckých postupů.
Kniha je ovšem v případě umění Federika Díaze mnohem důležitější, než katalogy či monografie bývají – protože umělec tvoří v dematerializovaném prostředí. Jinými slovy: zatímco malíř, sochař či architekt "kontaminuje" planetu výtvory, ekologický software Federika Díaze se zhmotní, pouze když je třeba – tedy v případě výstavy či výstupu z projektu. Když zadá čtenář Díazovo jméno do Googlu, objeví se část jeho projektů rozstrkaná a nekompletní. V Resonanci je všechno černé na bílém či bílé na černém – podle toho, jestli skladujete knihu v lednici, či na slunci.
Federico Díaz: Resonance
Galerie Zdeněk Sklenář, 498 stran, 2 290 korun
hodnocení 90 %
