Zatímco v 80. letech vznikaly klezmerbandy především ve velkoměstech USA a Kanady či na univerzitách, po pádu berlínské zdi a železné opony odešli mnozí z amerických židovských revivalistů hledat inspiraci do Evropy. Tak například: klarinetista Joel Rubin natáčel s romskými muzikanty z Maďarska, akordeonista Alan Bern - který vystoupil v Praze s Brave Old World - skládal hudbu pro berlínská divadla. Na náš kontinent je přilákala nejen zvědavost, ale i jistá skepse: ty původní židovské kutálky z Haliče a Besarábie, po nichž se dochovaly jen archivní zápisy východoevropských etnografů, hrály nejspíš dost jinak než kapely, které počátkem století zakládali židovští emigranti v USA - ale jejichž desky naopak styl dnešních amerických klezmerbandů předurčily. Jak tedy doopravdy zněla židovská hudba Východní Evropy před holocaustem? Nehostinné a chudé kraje, rasová nesnášenlivost, selské předsudky, emoce, pudy i doma pálený alkohol - tento genius loci lze jen těžko vypěstovat v blahobytném prostředí dnešní Ameriky. Houslista Bob Cohen strávil na expedicích po divokém Východě už přes deset let; američtí bluesmani říkali takovému pracnému sbírání zkušeností due- paying. Cohen v jeho průběhu založil kapelu Di Naye Kapelyie, jejíž stejnojmenný debut na berlínské značce Oriente vzbudil ve světě židovské hudby kultovní senzaci.
Americká přímočarost a otevřenost ale může ve Východní Evropě znamenat jistý handicap. "Když hledáš slušného houslistu, v žádném případě bys neměl vyrážet do města a začít se po něm ptát. Naopak - musíš zajít za chlapem, který opravuje akordeony, a ten ti poví, kdo si ty staré písničky skutečně pamatuje a s kým má smysl hrát," radí Cohen všem, kdo by to chěli zkusit po něm.
Ideální základnou pro východoevropská dobrodružství je podle jeho zkušeností Budapešť, poslední výspa západoevropské civilizace, v níž se ještě můžete spolehnout na fungující komunikace, dopravu a možná i na korektní zacházení ze strany úřadů. Romská menšina tu poskytuje bohatý výběr solidních instrumentalistů a jazykové pouto s maďarskými komunitami v Transylvánii, Moldávii a na Balkáně zas přináší kontakty, mířící přímo ke zdroji tradic, zpřetrhaných holocaustem.
Bob Cohen - veterán amerického folkařského hnutí - navíc zdědil maďarské geny po své matce. Do Budapešti přijel už roku 1998, aby se tu naučil hrát na dudy, zatímco Jacka "Yankla" Falka, židovského kantora a klarinetistu z Oregonského Portlandu, do Maďarska přitáhl údajně zájem o domácí výrobu slivovice. Sestavu Di Naye Kapelye dotváří akordeonistka Christina Cowder - další Američanka z Portlandu, jejíž babička pochází z Finska. Géza Pénzwes, veterán maďarského folkového hnutí, hraje na cello a kobzu, rumunskou variantu loutny, Janos Barta na klarinet, a na moldavské flétny na albu hostuje Robert Kerenyi.
Americký specialista přes klezmer a moderátor internetového bulletinu Klezmer Shack který kapelu zastihl živě v jejím domácím prostředí, píše: "Tohle nejsou písničky v americkém smyslu - tedy tři čtyři pečlivě seřazené sloky, pečlivé sólo a jednoznačně čitelný začátek a konec. Tohle je svatební taneční hudba. Jednotlivé melodie navazují v rychlém sledu, přičemž každá následující je rychlejší. Snadno si dokážete představit svatebčany, kteří se při každém dalším čísle točí rychleji a jsou čím dál veselejší."
Všechny výše uvedené východoevropské ingredience - slivovice, vazba na etnické kořeny v Moldávii a Transylvánii i trpký fakt, že holocaust se odehrál právě zde a nikoli v Oregonu, v případě Di Naye Kapelye naplno zabraly i na albu: nahrávky jsou strhující, syrové, někdy až temné, a od amerických klezmerbandů se odlišují stejně - opět řečeno bluesovým slovníkem - jako se lišil Howlin' Wolf od Led Zeppelin. Snad nejsilnějším zážitkem alba je Ani Maamin, Svatební marš z Transylvanie v obzvláště pomalému tempu, který původně neměl funkci pochodu, ale zpíval se v židovských domácnostech u stolu při těch neslavnostnějších příležitostech. V koncentráku v Auschwitzu si jej prý zpívali Židé čekající na smrt. Romský houslista Cioata Covaci hrával ještě jako kluk před holocaustem v židovských komunitách rumunsko-maďarské oblasti Maramures-Maramaros v transylvánských horách, a po válce zaslechl Ani Maamin od Židů, jimž se podařilo přežít a vrátili se domů. Covaciho instrumentální podání s doprovodem maďarské skupiny Muzsikás zachycuje album The Lost Jewish Music of Transylvania (HannibalGlobus) - a jeho "citlivý, ale nezdobený" přednes nemá dle znalců v klezemerové tradici obdoby. Di Naye Kapelye natočili Ani Maamin se sborovým zpěvem a Cohenův a Falkův hlas přidávají spirituálnímu základu skladby ještě vrchovatou dávku osobního nasazení a energie. "Tady se nejedná o žádný klezemrový revival, ale o zcela autentickou záležitost, která dnešnímu posluchači otevře oči a rozhýbe tělo," dodává Ari Dawidov.
Di Naye Kapelye vystoupí ve středu 23. března v Praze v Akropoli.
|
 Americký houslista Bob Cohen |
 Di Naye Kapelye |
