Vznikla další levná vnitropodniková besídka, kde moderátoři opět cukrovali jako hrdličky, opět se parodovalo a sestřihávalo na půdě vlastních pořadů, opět zpíval, kdo šel kolem a neměl zrovna černý kašel. Vzrušující byla řeč o golfu, sportu zajisté blízkém každému Novákovi, a dojemný projev Vladimíra Železného o šťastné hvězdě jménem Nova musel rozplakat i rodný les zajíce Zazy.
Jednu výhodu však takový pořad má, rodič na něm potomkům jasně vyloží pojem absurdita. Absurdní je, milé děti, jestliže devět řeckých múz, spojovaných s uměleckou inspirací, líbá vypravěče anekdot. Nebo když burácí popěvek Sex patří lidu a hned nato v estrádním sboru Beethovenova Óda na na radost z Deváté symfonie. Z absurdity, milé děti, se už ani utahovat nedá. Má-li každý na Nově ve smlouvě devět řemesel, udeří desátá bída. Absurdní je, že i reklamy se vedle ní zdají svěží, rychlé, vtipné, moderní.
A kdybyste byly větší, milé děti, viděly byste čirou absurditu v erotickém Peříčku, kde pokrytecky varují dokumentem o japonském pornoprůmyslu jako z ČT 2 a kde hostitelka střídající pouze dva loutkové postoje - vysune pravý, nebo levý bok - klade otázky z klášterní školy: "Baví vás tato práce? Malujete ráno, či večer?" Slibovali Peříčko něžnější, ve skutečnosti je ještě utrápenější.
Při udílení cen Anno částečně vypadl konkurenčním stanicím signál. Co Nově pomůže příště, při desátém výročí? Po devíti múzách se nabízí hra na detektivku Deset malých černoušků. Jak známo, nepřežil ani jeden.
