GLOSÁŘ: Kam až lze zajít v detektivce, aby se dala číst před spaním

Dva detektivní příběhy ze severu a jeden z jihu spojují nejen dobře vylíčení vyšetřovatelé, ale i poněkud strašidelná atmosféra.

Manželé Alexandra a Alexander Ahndorilovi píšou společně pod pseudonymem Lars Kepler. | foto: CLAUDIO BRESCIANI

Neuplyne snad týden, aby se v knihkupectvích neobjevila nová detektivka některého ze skandinávských autorů. Je to celkem pochopitelné: většinou jsou přinejmenším velmi slušné, řemeslně zvládnuté, autoři si dokážou pohrát s psychologií postav i s leckdy až přízračnou pochmurnou atmosférou. Humor v nich však bývá vzácný, jako by se jaksi nehodil k severské přírodě. Vůbec mají blíž k americké drsné škole nebo k novodobým thrillerům než ke klasické anglické detektivce.

Nicméně potěší, když se v severské záplavě objeví poutavý příběh z druhého konce Evropy.

Obálka knihy Písečný muž

Písečný muž

Švédská manželská dvojice Alexandra a Alexander Ahndorilovi, píšící pod jménem Lars Kepler, zkouší ve svém čtvrtém románu s komisařem Joonou Linnou, kam až můžou zajít v úspěšné snaze vyvolat děs. Žena zaživa zahrabávaná a vyhrabávaná z hrobu, mrtvých jak ve všech Shakespearových tragédiích dohromady, příšerné psychiatrické oddělení a mezi tím pomilováníhodný Joona Linna.

Uvěří mladíkovi, který zmizel před třinácti lety a již sedm let je úředně mrtvý, že tam, odkud se mu povedlo utéci, stále žije jeho sestra, jež se kdysi ztratila spolu s ním.

Písečný muž

75 %

Autor: Lars Kepler

Překlad: Azita Haidarová

496 stran, 349 korun

A věří i tomu, že k Felicii může detektivy dovést jediný muž: Jurek Walter, kterého zatkl nad onou ženou v rakvi. Jenže jak ho v jeho přísně střežené samotě na psychiatrii donutit mluvit? Má se o to pokusit Saga Bauerová, policistka se vzezřením něžné víly a proklatě vytrénovaným tělem.

Styl Písečného muže už neoslní tak v jako Keplerově prvotině Hypnotizér, ale pořád to je strhující čtení i díky výbornému překladu Azity Haidarové. Nicméně před spaním ho nedoporučuji.

Obálka knihy Fantomová bolest

Fantomová bolest

A totéž platí o novince norského autora Thomase Engera. Reportérovi internetového deníku Henningu Juulovi zavolá z věznice jistý Tore Pulli, jenž tvrdí, že vraždu, za kterou byl odsouzen, nespáchal. Teď čeká na odvolací řízení a po Juulovi chce, aby zjistil, kdo ji má na svědomí. Odměnou mají být informace, co se stalo v den, kdy při požáru v Juulově bytě uhořel jeho malý syn.

Henning se do toho pustí s veškerou energií, které je ještě po tragédii schopen. Jenže Pulli zkolabuje ve věznici, když s ním televize natáčí rozhovor. Henning je přesvědčen, že to nebyla náhoda. Vyšetřování ho zavádí mimo jiné do posilovny mezi steroidy nabušené muže, Pulliho přátele, kterým je lepší se vyhnout, jak ukáže i nepříjemná zkušenost Henningova kolegy Ivara.

Fantomová bolest

80 %

Autor: Thomas Enger

Vydavatel: MOBA

424 stran, 339 korun

Je to o trochu krotší čtení než Kepler, ale svým způsobem o něco lepší už kvůli občasné ironii a perfektně popsanému prostředí internetového deníku. A po poslední stránce zůstane v člověku nepříjemná otázka, kterou dostane jedna z hrdinek knihy: Jak daleko jste ochotna zajít, abyste ochránila své nejbližší? Odpověď na ni totiž byla hodně tvrdá.

Obálka knihy Hlubší strana zálivu

Hlubší strana zálivu

Ani v Chorvatsku se člověk neohřeje, román Gorana Tribusona se odehrává v předvánočním čase. Alespoň že bývalý policista, milovník jazzu a nyní po pádu komunismu jeden z prvních soukromých vyšetřovatelů v zemi Nikola Banič, má smyl pro humor, byť často cynický. Většinou jen honí nevěrné manželky, ale teď ho antikvář Kosor požádá, aby našel jeho krásnou ztracenou ženu Viktorii.

Jenže Banič při pátrání zjistí, že kráska před dvěma roky zahynula se svým německým manželem při havárii jejich luxusní jachty. Co si to tedy ten Kosor vymyslel?

Hlubší strana zálivu

70 %

Autor: Goran Tribuson

Překlad: Jan Doležal

Vydavatel: Runa

270 stran, 259 korun

I navzdory vánicím a bouřím čiší z rozmáchlé a vtipné knihy cosi slunečného. Možná to je kvůli majiteli pornokina u Baničova bytu, možná díky dalším figurkám, jimiž Tribuson svůj příběh zabydlel. Až na padouchy, samozřejmě. A že jich tu taky není málo.