Bytost utkaná z deště však představovala jen zlomek trikových zázraků, které musel tým režiséra Milana Cieslara vymyslet. Na plátně se totiž objeví i "kolegové" titulní hrdinky, tedy oheň v podání Martina Dejdara, vzduch neboli Robert Jašków a země, již představuje Kateřina Macháčková. Dojde i na jejich "vedoucího" čili slunce, které si zahrál Marián Labuda.
Ale v popředí příběhu stojí obyčejní smrtelníci. Když se jednou živly vrátí ze své průzkumné cesty, žalují "šéfovi" na zkažené lidstvo, které dává přednost mamonu před láskou, a žádají pro ně tvrdý trest. Slunce otálí, má pro hříšného člověka pochopení, jenže ostatní si nedají říci – než zasáhne Dešťová víla. Uspěje totiž s návrhem, že potrestá lidi sama.
Jak? Vezme jim déšť.
Udeří sucho, není co sklízet, hrozí hlad, jen sedlák Lakota se zatím nebojí, protože jeho pozemky leží na mokřinách. Ale tuší, že se vláha ztratí i na jeho polích. Takže využije situace, jež se nabízí. Jeho syn Ondra totiž nechce bohatou nevěstu, miluje chudou Květušku. A otec, který mu dosud bránil, lišácky slíbí: "Dostaneš Květušku, když zařídí, aby začalo pršet."
Nevěří, že by to kdokoli dokázal. Navíc neví, že když před časem procházela vsí podivná žebračka, řekla ponocnému, že pro déšť si mohou poslat právě jen jeho vnučku Květušku. A i kdyby to věděl, starému popletovi s věčnou lahví kořalky by stejně nevěřil.
Nicméně Květuška se za Dešťovou vílou vydá a Ondru, který ji chce provázet, sedlák zákeřně omámí. Tudíž svou nevěstu zmešká a marně ji hledá, když už bezradná dívka na konci světa roní slzy, z nichž se zjeví sama královna vod. Ve svém království, kde se vaří mraky, slíbí Květušce déšť – pokud splní tři úkoly...
Hapkovské melodie
Děj naznačuje, že v případě Dešťové víly nepůjde o typicky českou komediální školu, nýbrž o klasickou romantickou pohádku. Její původ sahá k německému spisovateli a básníkovi Theodoru Stormovi, jenž svou Vládkyni dešťů vydal v roce 1863.
KlasikaDěj naznačuje, že nepůjde o typicky českou komediální školu, nýbrž o klasickou romantickou pohádku. |
Ziskuchtivého statkáře Lakotu si zahrál Miroslav Donutil, kterého kostyméři oblékli do kroje; jeho ženu představuje Simona Stašová a jeho oddaného poskoka Aleš Háma. Jiné vesnické postavy ztvárnili například Jaromír Dulava, Jitka Sedláčková, Aneta Krejčíková, Jana Janěková, Stanislav Zindulka nebo Ljuba Skořepová.
Také tvůrce melodií diváci zřejmě poznají. "Titulní písničku k filmu nazvanou Beránci napsal Petr Hapka na text Pavla Vrby. A stejně jako veškerá hudba od téhož skladatele, která v pohádce zazní, je typicky hapkovská – tedy romantická, jímavá a zcela nezaměnitelná," míní režisér.
Natáčelo se loni v létě mimo jiné v Přerově nad Labem, Kuřimi a v Zubrnicích, kde filmaři zaměstnali v komparzu desítky místních obyvatel; pro několik scén si pak vybrali ještě Island. Snímek s rozpočtem pětadvacet milionů korun vznikl v koprodukci Cieslarovy společnosti Happy Celuloid a České televize; plánuje se tedy, že na obrazovce ČT se objeví na Štědrý večer roku 2011.
