Deset století architektury: 20. století

Právě probíhající projekt Správy Pražského hradu Deset století architektury je v hlavním městě rozdělen do šesti výstavních prostorů. Akci jsme postupně přibližovali portréty jednotlivých stavebních slohů s důrazem na jeden exponát výstavy. Architektura 20. století, která výstavu uzavírá, je představována v Plečnikově Sloupové síni a Rothmayerově sále s přilehlou klínovou chodbou.

Expozice se nesnaží o systematický přehled vývoje a proměn architektury v uplynulém století. Upozorňuje na některé mimořádné projekty, jako byly funkcionalistické vily, architektura Baťova Zlína nebo vysílač s hotelem na Ještědu.

Zatímco gotika, renesance či baroko se jeví jako poměrně jasně vymezené slohové epochy, 20. století se rozpadá do nejrůznějších a často protichůdných -ismů a tendencí; souhrnné označení chybí. Proč? Buď nám schází potřebný odstup k rozlišení, co bylo pro architekturu 20. století vpravdě charakteristické, nebo nic takového jako umělecký sloh odrážející charakter toho kterého století jednoduše neexistuje. Pojmy jako gotika a baroko jsou koneckonců výmysly uměleckých historiků 19. století a při bližším pohledu zjistíme, že i v umění minulých epoch se setkáme se spoustou tendencí a směrů. Rozdíl mezi přísnou střídmostí rané cisterciácké gotiky a hravostí pozdně gotické architektury je srovnatelný například s rozdílem mezi umírněností a elegancí moderny a nevázaností postmoderny.

Deset století architektury

Pražský hrad

Do 31. října 2001

Vedle architektury 20. století výstava představuje ještě architekturu románskou, gotickou, renesanční, barokní a architekturu 19. století.

Architektura 20. století - místo pro náš život
Kurátor: Zdeněk Lukeš.
Architekt: AP ateliér, Josef Pleskot. 
Sloupová síň, Rothmayerův sál a Klínová chodba, I. nádvoří Pražského hradu.

Informace o vstupném naleznete ZDE.

Architekturu celého 20. století nelze ztotožnit toliko s funkcionalismem, přesto je právě on z celého století nejvýraznější a nejpřevratnější. Jeho novost není jen v důrazu na provozní a materiální stránku staveb a v estetice založené na jednoduchých geometrických formách, nýbrž především v celkovém pojetí konstrukce domu. Základem se stal Le Corbusierův "plan libre" a koncepce vnitřní kostry, tvořené betonovými deskami spočívajícími na ocelových pilířích. To zjednodušilo a zlevnilo výstavbu a umožnilo uvolnit průčelí pro pásová okna a nově řešit také vnitřní prostory.

Mistrovským příkladem stavby provedené přísně v duchu Le Corbusierových zásad je brněnská vila Tugendhat, která je vedle pražské Müllerovy vily od Adolfa Loose nejznámější moderní stavbou na našem území. Německý architekt Ludwig Mies van der Rohe navrhl brněnskou vilu pro manžele Tugendhatovy na sklonku 20. let. Originalita této stavby spočívá v tom, že její vnitřek není rozdělen do jednotlivých pokojů, ale je navržen jako jediný plynulý prostor, částečně členěný zástěnami a příčkami. Rovněž hranice mezi vnitřním a vnějším prostorem je téměř potlačena. Okenní stěna v délce celého patra sahá od stropu až k podlaze, a okna navíc mohou být zasunuta, takže se obývák rázem změní v široce otevřený balkon.

Interiér Mies van der Rohe vybavil luxusními materiály a vlastním velice elegantním nábytkem. Vila Tugendhat je stavbou v pravdě klasickou. Když ji člověk srovná s vilami a rodinnými domy současných architektů, zjistí, že Miesova architektura za víc jak sedmdesát let téměř vůbec nezestárla.

Deset století architektury - 20. století

Deset století architektury - 20. století

Deset století architektury - 20. století

Deset století architektury - 20. století