Předkapelou na většině koncertů (bude i na pražském) je americko- francouzské elektronické duo Motor. Dostává téměř hodinový prostor, což je vzhledem k jejich poněkud monotónnímu vystupování možná až příliš.
Depeche Mode, doplnění o další tři doprovodné hráče, nastupují na scénu chvíli poté, co na rozsvícené polokouli začnou blikat písmena D a M. Zahajují skladbou In Chains, která otevírá i jejich aktuální album. Následují nové písničky Wrong či Hole To Feed, ale postupně se dostane i na starší kousky. Některé znich, jako Fly On The Windscreen a Strangelove, dokonce kapela několik let vůbec nehrála.
Co dál? Koncert na MěsíciČtěte rozhovor MF DNES s Davem Gahanem z Depeche Mode |
Téměř všechny skladby doprovázejí efektní projekce, jejichž autorem je Anton Corbijn, věhlasný fotograf a režisér. Obří LED plazma je v jednom místě vyboulená do polokoule, což nabízí možnosti neotřelých prostorových efektů. Po stranách jsou další dvě velké plazmy.
Role projekcí se postupně mění – někdy jen doplňují atmosféru (barevné skákající balonky), jindy hrají téměř hlavní roli (havran v nadživotní velikosti). Během skladby Enjoy The Silence se na plátnech objeví i členové kapely ve skafandrech.
A při skladbě Strangelove dojde na trochu erotiky ve formě dvou slečen, znichž jedna té druhé cumlá palec u nohy – v Tel Avivu byla tato část zcenzurována. Těžko říct, zda to byl případ jen úvodního koncertu v Lucembursku, ze kterého show popisujeme: Gahan tehdy zpočátku s publikem příliš nekomunikoval.
Postupem času byl však vůči fanouškům stále vřelejší a naplno se rozjel během skladby Question Of Time, kdy jeho proslulé piruetky nebraly konce. I zbytek kapely si držel své tradiční role.
Martin Gore si navlékl mírně extravagantní stříbrný obleček a v playlistu si vybojoval místo pro dvě balady, které sám odzpíval (novinku Jezebel a klasický doják A Question Of Lust). Andy Fletcher jako vždy vesele tleskal do rytmu a budil dojem, že na pódiu nemá nějakextra moc práce.
Více než polovinu playlistu tvoří hity depešácké klasiky jako Personal Jesus či Never Let Me Down Again, která na turné ukončuje základní část koncertu. Po ní následuje série přídavků – v Lucembursku jich zaznělo pět a kapela se definitivně rozloučila něžnou Waiting For The Night z alba Violator.
