Delta MachineRecenze alba "Depeche Mode zůstali silní v tom, co jim vždycky šlo: vytvořit neklidnou, temnou a vtahující atmosféru," napsal Honza Vedral. |
Jakkoli se totiž zdá nahrávka temná a slovy redaktora Honzy Vedrala není deskou na první poslech, kapela ji umí skvěle prodat. Vystoupení, kam se lístky rozdávaly pouze na pozvání nebo v soutěžích, začala electroblueseovou skladbou Angel.
"Našel jsem mír, který jsem hledal," zpíval Dave Gahan hned v prvních minutách. Ruce rozpřažené, energie mezi ním a publikem by se snad dala nahmatat.
Po nové písni Should Be Higher, pří níž vystřelili ze sedaček téměř všichni sedící, následovala dvacet let stará odbočka do minulosti v podobě Walking In My Shoes. V tu chvíli by se podle názvu skladby snad každý rád ocitl v Gahanově kůži. On totiž zářil.
Depeche Mode ve Vídni |
Poskakoval s lehkostí, kterou by mu mnohý vrstevník mohl závidět už jen při pomyšlení na to, kolik drog mu proběhlo tělem. Tančil, laškoval. A překvapivě dobře zpíval. Jako by do nedělního večera chtěl dostat veškerou sílu nabranou při nahrávání. Jako by se bál, že tohle turné může být poslední.
Jakékoliv chmury se však rozpadly při pohledu na jeho rozzářenou tvář a tváře Martina Gorea a Andyho Fletchera, podobně nadšených kolegů. Z chemie, kterou vytvořila novinka Heaven s hymnou Personal Jesus, bylo zřejmé, že by druhou zmíněnou na pódiu předvedli i se smrtelnou postelí v zákulisí. Finále se Soft Touch/Raw Nerve a Soothe My Soul s lehce provokativními projekcemi dokonale vyvrcholilo v Enjoy The Silence.
Kapela z novinky vybrala nejlepší kousky, doplnila je "rodinným stříbrem" a přesně věděla, kdy má z pódia odejít. Fanoušci po rozsvícení v sále připomínali mušky narážející do žárovky. Byli oslnění a vláční.
Depeche Mode i po třiatřiceti letech vědí, jak udělat dojem.
