Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Deníky Martiny Trchové z Tibetu vyprávějí o štěstí v horách

  9:41aktualizováno  9:41
Song Zuzany Navarové inspiroval písničkářku a výtvarnici Martinu Trchovou k cestě do Tibetu. Teď o tom vypráví v knížce Deníky z Ladakhu.

Martina Trchová: z obálky knihy Deníky z Ladakhu | foto: Martina Trchová

Martina Trchová: Buddha

Martina Trchová: Buddha

Trchová se do Tibetu vydala vloni v květnu. „Mnohokrát předtím jsem poslouchala píseň Taši delé od Zuzany Navarové a snila o tom, cítit slunce, které pálí do mraků, ale nikdy mě nenapadlo, že se tam zkrátka vydám,“ píše v knize, která obsahuje nejen autentické znění deníku, který si vedla až do července téhož roku, ale také reprodukce akvarelů, kreseb a linorytů, jejichž prostřednictvím zachycovala své dojmy z pobytu.

Bonusem je přiložené cédéčko. Spolu s autorčinou písničkou se tu objevují i nahrávky zpěvu Tibeťanů. Sklenutím oblouku je, že v jedné z oněch písniček několikrát zní tibetský pozdrav „taši delé“, týž, který Trchová slyšela tolikrát z úst Zuzany Navarové.

Martina Trchová: Norboova žena

Martina Trchová: Norboova žena

Martina Trchová se ovšem do provincie Ladakh nevydala jako turistka nebo hledačka módního duchovna, nýbrž jako učitelka výtvarné výchovy a hry na kytaru v jedné z tamních škol. Její deníky tak pokrývají hned několik tematických okruhů.

Kromě ryze osobních zážitků (“Tak jsem nemocná. Vůbec jsem nespala, bylo mi zle.“) a de facto turistických poznatků (“Ladačani vůbec nepijí, ale čang je pití, které se svátečně nalévá.“) se dozvíme leccos o způsobu výuky a vůbec životě na tamních školách. I o specifikách výchovy právě autorkou knihy, jež mohou vzbudit pousmání: „Vítáme se společnou písničkou. Vybrali jsme ‚Jednou mi fotr povídá‘. Kdyby tak věděly, o čem zpíváme.“

Martina Trchová: Ulička v Ladakhu

Martina Trchová: Ulička v Ladakhu

Ale protože jsme v Tibetu, samozřejmě se závěr neobejde bez závěrečného poznání: „Člověk patří tam, kde se narodil. A měl by umět být šťastný právě tam. Děti z Mulbekhu nikdy neviděly nic jiného než hory a jsou šťastné. To jen my Evropani jezdíme sem, abychom něco našli. Tváříme se, že vezeme pomoc, ale ve skutečnosti ji často potřebujeme my od nich.“

Autor:




Hlavní zprávy

Nejsem perfektní máma!
Nejsem perfektní máma!

Své dítě miluji, ale dávám mu opravdu to nejlepší?

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.