Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Zabil jsem cikány. Celou kapelu. Černý humor vyprodal sály

  8:52aktualizováno  8:52
Diváci Febiofestu mají dobrý vkus. Jako první vyprodali projekce Deníku strojvůdce, který zítra vstupuje do našich kin. Originální komedie srší černým humorem, balkánskou náladou i něhou.

Z filmu Deník strojvůdce | foto: Mirius FD

Zatímco psycholog, jenž ho má utěšovat, se hroutí, zkušený strojvůdce mu bez hnutí brvy líčí: „Zabil jsem cikány. Celou kapelu. Usekl jsem jim tři hlavy, jedna na mě mrká ze zpětného zrcátka.“ Mluví věcně, ze svého pohledu pouze konstatuje další kapitolu profesního údělu, jenž se v jeho rodině dědí: „S dědou a s tátou jsme zabili šestašedesát lidí.“ Pak jim nosí na hrob květiny: s lítostí, ale bez viny.

Fotogalerie

Přesto nastane okamžik, kdy navenek tvrdý, odměřený, emocím nepřístupný muž, jehož herecký výraz drží obdivuhodně na uzdě Lazar Ristovski, ztrácí jistotu. Protože sirotek, jehož málem přejel a nakonec vychoval jako vlastního syna, chce také řídit vlak. Což znamená zabíjet. A dokud nesrazí svého prvního sebevraha, nemůže dospět. Jenže kde cvičnou oběť vzít?

Iniciační rituály dojímají vždycky znovu, v Deníku strojvůdce však má obřad zasvěcení naprosto ojedinělou podobu. Zároveň jím s přirozenou zákonitostí vrcholí celý půvabně skromný příběh, jenž by se dal popsat jako balkánský Kolja. Sice dospělejší a zdánlivě drsnější Kolja, protože tady zná osamělý kluk s kufříkem krutou pravdu, že ho rodiče nechali před sirotčincem v krabici, ale přitom Kolja nekonečně něžný. Včetně svérázně pospolité komunity železničářů ve vagonech, kteří si u rakije vykládají, kdo komu kdy přejel syna, kdo babičku a kdo nevěstu.

Sebevražda za sto eur

Právě melancholie stesku, která občas prosakuje do prozaického kolovrátku „je to prostě naše práce, je to náš osud“, zhruba v polovině snímku jeho samozřejmou vypravěčskou linii trochu zbrzdí – podobně jako fantaskní zjevení z hrdinovy minulosti. Nicméně finále se znovu vyostří včetně krajního projevu otcovské oddanosti: „Když skočíte pod vlak, který řídí můj syn, dám vám sto eur.“ A existuje i možnost ještě šílenější.

Ačkoli podstatnou roli ve společenství mašinfírů hrají ženy, v popředí stojí neodolatelně málomluvná souhra mužské domácnosti. Ristovski připomíná „chlapáčtější“ verzi Zdeňka Svěráka a Petar Korac v roli jeho svěřence má zase něco z mladistvého Vladimíra Pucholta či z Václava Neckáře v pocitově blízkých Ostře sledovaných vlacích.

Deník strojvůdce

Srbsko / Chorvatsko, 2016

Režie: Miloš Radović

Scénář:

Hrají: Lazar Ristovski, Mirjana Jokovićová, Hristina Popovićová, Petar Bozović

Hodnocení­: 75%

Byť starší zaučuje mladšího pro případ nehody s realistickou názorností – „pokřižovat se a sednout na zem, nebo ti cizí ruka proletí oknem“ – a takřka sebemrskačsky potlačuje veškeré okázalé projevy citů, tolik láskyplnosti se do pětaosmdesáti minut málokdy vejde.

Není divu, že Srbsko vyslalo právě Deník strojvůdce za Oscary; kdyby se tu nehrály politické šarády, mohl mít šanci. Spojuje totiž nadnárodně platné, blízké a srozumitelné téma s barvami, vůněmi, náladami, tradicemi i zábavnými bizarnostmi země, ve které může titulní hrdina dostat z dispečinku úřední hlášení – Chyba signalizace, červená světla jsou zelená.





Hlavní zprávy

Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?
Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?

Mnoho podobných jich je na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.