A právě na něj teď svým způsobem navazuje poněkud překvapivý dejvický výlet do hájemství klasické filmové detektivky. I když tak úplně jednoduché to s inscenací 39 stupňů zase není.
Původní špionážní román Johna Buchana proslavil stejnojmenný Hitchcockův film; nová divadelní adaptace Patricka Barlowa se (víceméně parodicky) vztahuje především k němu. Režisér David Ondříček, svým hlavním úvazkem filmař, však zdůrazňuje, že se nechtěl posmívat, ale vzdát hold svébytně pokleslému žánru "filmu noir".
Dejvická inscenace skutečně evokuje staré filmy: tajemné šerosvity, tmavošedá scéna, černobílé kostýmy, vemlouvavé smyčce jako hudební podkres. V těchto kulisách se pohybuje elegantní hrdina oslňující úzkým knírkem i dokonale suchým humorem, kolem něj krouží osudové ženy a ironičtí padouši.
Téma je sice náležitě velkolepé, protagonista bojuje se spiknutím, které ohrožuje celou ostrovní říši, slouží však jen coby podklad pro evokaci filmových klišé a povědomých situací, které inscenátoři s laskavou ironií shazují či dovádějí ad absurdum.
Pomáhá jim i osvědčený divadelní trik: množství vedlejších postav hrají pouze dva herci (David Novotný a Václav Neužil), takže publikum s pobavením sleduje, jak zvládají nezbytné změny kostýmů.
Takovýto přístup je samozřejmě divácky vděčný, skrývá však i nebezpečné úskalí: pokud jakákoli scéna přestane být zábavná sama o sobě, nelze se opřít o nic jiného, neboť inscenace postrádá "pevné jádro". O hrozbě skluzu do laciné parodie ani nemluvě. Příjemným konstatováním tedy je, že se v Dejvicích této dvojí hrozbě (až na několik výjimek) dokázali vyhnout.
Režijní nápady Davidu Ondříčkovi viditelně nechyběly, ještě důležitější však je, že se mohl spolehnout na dvojici mimořádně disponovaných protagonistů.
Jaroslav Plesl coby neohrožený Richard Hannay i Simona Babčáková v roli jeho tří osudových žen dokázali přesně udržet potřebnou stylizaci, to jest podat své postavy zábavně, s ironickým nadhledem, přitom však uměřeně. Vedle přímočaře groteskních výstupů tak mohly vyniknout i jemné, téměř filmové detaily (právě takové herectví je ostatně jednou z klíčových složek obdivovaného "dejvického stylu").
Scéna, v níž si Pamela, s jednou rukou připoutanou želízky k Richardově ruce, neobratně sundává punčochy, by mohla být snadným zdrojem prvoplánově podpásové legrace - namísto toho si však můžeme vychutnat situaci současně zábavnou i jaksi něžně rozpačitou.
Nelze samozřejmě nevidět, že nová inscenace je titulem jednoznačně "oddechovým"; v nabitém dejvickém repertoáru patrně zaujme pozici odlehčujícího doplňku. To však nemění nic na tom, že Dejvické divadlo jaksi mimochodem předvedlo, že i žánr lehké, nezávazné komedie umí zvládnout na úrovni, o níž se většině domácích "specialistů" nejspíš ani nezdá.
39 stupňů
Dejvické divadlo Praha, Adaptace Patrick Barlow, režie David Ondříček, překlad Pavel Dominik. Délka představení 120 minut.
Hodnocení: 80 %
